V tomto článku přinášíme přehled rozsáhlé historie Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (skupina S&D), která od svého vzniku v roce 1953 hraje zásadní roli při utváření politik Evropského parlamentu. Skupina S&D zanechala nesmazatelnou stopu na politickém poli Evropské unie a její organizace a směřování byly ovlivněny významnými milníky. Skupina S&D, která vznikla jako socialistická skupina ve Společném shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1953, se nyní stala jednou z nejvlivnějších politických skupin v Evropském parlamentu.
Obrázek: Ministři zahraničí při podpisu Pařížské smlouvy v roce 1951
Na počátku 50. let 20. století navrhl Robert Schuman plán Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), který se nakonec rozrostl a vyvinul v Evropskou unii. Prvním předsedou Společného shromáždění ESUO se stal socialista Paul-Henri Spaak z Belgie.
Ve stejném období evropští socialisté znovu navázali kontakty a začali se nazývat Socialistická internacionála. Tato organizace založila Studijní skupinu pro evropskou jednotu a po zasedáních v období od července 1951 do srpna 1952 se zvláštní komise dohodla na desetibodové politice směřující k Evropskému společenství uhlí a oceli, což znamenalo první nadnárodní politiku socialistických stran v oblasti evropské integrace.
Výsledkem bylo založení Socialistické skupiny ve Společném shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli v září 1952 národními stranami šesti členských států. Během jednoho roku Socialistická skupina založila v Lucemburku předsednictvo a stálý sekretariát a předsedou skupiny byl zvolen Guy Mollet (SFIO Francie). Následoval tak precedens spolupráce zavedený v rámci Socialistické internacionály a Poradního shromáždění Rady Evropy.
Obrázek: Paul-Henri Spaak a Guy Mollet, 1953.
V polovině padesátých let začala jednání o dvou nových smlouvách - Evropském hospodářském společenství (EHS) a Evropském společenství pro atomovou energii (EURATOM). Kromě Schumana se na tvorbě smluv o EHS a EURATOMu podílelo několik dalších významných politiků. Například Paul-Henri Spaak hrál při jednáních klíčovou roli a byl jedním z architektů Římské smlouvy.
V roce 1957 byla podepsána Římská smlouva, která oficiálně založila EHS a položila základy budoucí Evropské unie. Socialistická skupina hrála klíčovou roli při prosazování silnějšího sociálního rozměru smlouvy, což nakonec vedlo k zahrnutí ustanovení o sociální politice a právech pracovníků. Jedním z těchto ustanovení byl Evropský sociální fond, který finančně podporoval sociální programy a programy zaměstnanosti v celé Evropské unii. Socialisté byli také pro zrušení obchodních bariér, ale pouze se zárukami ochrany evropských pracovníků. To byl významný krok k vytvoření jednotného evropského trhu zaměřeného na sociální práva.
V roce 1965 byla podepsána Smlouva o sloučení, která sloučila instituce Evropského společenství uhlí a oceli, EHS a EURATOM do jediného subjektu známého jako Evropská společenství. Socialistická skupina tuto smlouvu podporovala, což přispělo k vytvoření jednotnější a integrovanější Evropy.
Během prvních 16 let své existence měla Socialistická skupina šest předsedů: Guy Mollet, Hendrik Fayat, Pierre Lapie, Willi Birkelbach, Käte Strobel a Francis Vals.
Obrázek: Slučovací smlouva, 1965
V 70. letech Skupina socialistů aktivně prosazovala myšlenku hospodářské a měnové unie a v roce 1972 předložila vlastní plán měnové unie v Evropě.
V roce 1973 vstoupily do Evropských společenství Velká Británie, Irsko a Dánsko, což vedlo k rozšíření Socialistické skupiny. Na konci desetiletí se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu a Socialistická skupina se stala druhou největší skupinou v Parlamentu.
V roce 1974 byla skupina po vzniku Evropského parlamentu přejmenována na Socialistickou skupinu v Evropském parlamentu. V tomto období se Skupina socialistů snažila podporovat mír a demokracii na celém světě. Skupina byla hlasitým odpůrcem války ve Vietnamu a podporovala snahy o ukončení tohoto konfliktu. Skupina rovněž podporovala demokratická hnutí ve Španělsku a Portugalsku, která vedla ke svržení tamních autoritářských režimů.
Klíčovými body, na které se socialisté v 70. letech zaměřili, byly: rozvoj sociálního rozměru Evropského společenství; právo na práci prostřednictvím zajištění plné zaměstnanosti; průmyslová politika Společenství; humánnější životní prostředí prostřednictvím společných zdravotních a bezpečnostních norem; sociální zabezpečení prostřednictvím standardizace sociálních dávek; rozdělování příjmů a využívání majetku prostřednictvím politiky příjmů Společenství.
Obrázek: Felipe Gonzáles, Willy Brandt a Olof Palme, 1976.
Počátek 80. let byl poznamenán hospodářskou krizí a vznikem nových pravicových stran s národně zaměřenou politikou v celé Evropě. V reakci na to se socialistické strany na národní úrovni spojily proti této nové vlně pravicově orientovaných stran. V roce 1981 se Socialistická skupina rozrostla, protože do Evropského parlamentu vstoupilo více levicově orientovaných stran, které podporovaly evropskou integraci.
V roce 1984 podpořila Socialistická skupina socialistu Jacquese Delorse na post předsedy Evropské komise, což znamenalo počátek jejich úzkého vztahu. Delorsovo předsednictví se vyznačovalo významným přínosem pro Evropská společenství, mimo jiné se zasazoval o vytvoření jednotného evropského trhu. Hrál klíčovou roli při vyjednávání Jednotného evropského aktu z roku 1986, jehož cílem bylo odstranit překážky obchodu, kapitálu a práce v celé EU. Vytvoření jednotného trhu pomohlo zvýšit hospodářský růst a vytvořit nová pracovní místa v mnoha evropských zemích, což mělo následně pozitivní dopad na sociální politiku.
V roce 1989 skupina podpořila kandidaturu Jacquese Delorse na druhé funkční období předsedy Evropské komise a ten byl úspěšně znovuzvolen. Kromě toho skupina podpořila rozšíření Evropských společenství o nové členské státy z jižní Evropy.
Obrázek: Členové socialistů v kampani za Evropskou sociální chartu, 1989.
V tomto období Socialistická skupina pokračovala v prosazování sociálnědemokratické politiky a podpoře evropského integračního procesu. Jedním z větších témat, která byla na programu socialistů, byl opětovný nárůst nacionalismu, xenofobie a rasismu vůči přistěhovalcům přicházejícím do zemí ES. Skupina PES na tyto výzvy reagovala prosazováním politik zaměřených na podporu sociální soudržnosti a integrace, včetně podpory opatření na boj proti diskriminaci a podporu rozmanitosti, jakož i snah o zlepšení přístupu přistěhovalců a dalších marginalizovaných skupin ke vzdělání, odborné přípravě a pracovním příležitostem.
V roce 1992 byla podepsána Maastrichtská smlouva, která vytvořila Evropskou unii a stanovila rámec pro hospodářskou a politickou integraci. Socialistická skupina se aktivně účastnila jednání, která vedla k uzavření této smlouvy, a podporovala její přijetí. V listopadu téhož roku vznikla Strana evropských socialistů (PES), nadnárodní socialistická organizace složená z členů evropských socialistických stran. Následně byla Skupina socialistů přejmenována na Skupinu Strany evropských socialistů (Skupina PES), aby se ukázal vztah mezi oběma organizacemi.
Před volbami v roce 1994 se Skupina PES zaměřila na sedm klíčových oblastí nové Evropské unie: vytváření pracovních míst, rovnost pohlaví, ochrana životního prostředí a spotřebitelů, vytváření míru a bezpečnosti, regulace přistěhovalectví a boj proti rasismu, boj proti organizovanému zločinu a práce pro demokracii. Skupina PES získala významný počet křesel a stala se největší skupinou, jejíž předsedkyní se stala Pauline Greenová (Spojené království).
Myšlenku jednotné měny podporovali socialisté již o desítky let dříve, a tak v tomto období skupina PES podporovala zavedení eura jako jednotné měny Evropské unie, která měla vzniknout o několik let později. Skupina PES, která pevně věřila v rozšíření EU, sehrála o několik let později významnou a aktivní roli v procesu přistoupení nových členských států ze střední a východní Evropy. Tím, že skupina prosazovala a podporovala jejich začlenění, měla klíčový význam pro pokrok v evropské integraci, posílení stability a podporu prosperity v regionu.
Obrázek: Podpis Maastrichtské smlouvy, 1992
Teroristické útoky z 11. září 2001 významně ovlivnily světovou politiku a EU nebyla vůči těmto změnám imunní. Jedním z důsledků útoků bylo, že skupina PES, politická strana na úrovni EU, začala upřednostňovat globální spolupráci a kulturní výměnu. Současně došlo k vzestupu krajně pravicových populistických stran v parlamentu EU, které kladly důraz na národní politiku a politiku proti migraci. Tento trend se projevil vznikem populistických stran v členských státech EU, jako je Spojené království, Dánsko a Nizozemsko.
V roce 2004 se Martin Schulz ujal vedení skupiny PES, která se opět stala druhou největší politickou skupinou v Evropském parlamentu. Aby zdůraznil parlamentní činnost skupiny a odlišil ji od PES, přejmenoval ji na Socialistickou skupinu v Evropském parlamentu. Později, v roce 2009, prošla skupina další změnou názvu a stala se Skupinou Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (Skupina S&D), což odráželo snahu více zahrnout národní členské strany.
Listina základních práv Evropské unie byla navržena Evropským konventem v roce 2000 a proces jejího vypracování trval až do jejího začlenění do Lisabonské smlouvy v roce 2009. Po celou tuto dobu byli socialisté silnými zastánci této charty. Jejich úsilí bylo klíčové při vyjednávání o obsahu Listiny a zajištění jejího začlenění do konečné verze Smlouvy. Charta se od té doby stala klíčovým dokumentem v oblasti ochrany a podpory základních práv v Evropské unii.
Obrázek: Bývalý poslanec Evropského parlamentu Jo Leinen a bývalý předseda skupiny S&D Martin Schulz, 2001.
V letech 2010 až 2019 hrála skupina S&D i nadále významnou roli při utváření evropské politiky. V roce 2010 se skupina důrazně zasadila o zavedení daně z finančních transakcí, jejímž cílem bylo omezit spekulace a přispět do rozpočtu EU. Ve stejném období skupina S&D podpořila zřízení Evropského mechanismu stability, jehož cílem je předcházet budoucím finančním krizím a chránit členské státy a poskytovat jim pomoc.
V roce 2014 se skupina zasloužila o zvolení Jeana-Clauda Junckera předsedou Evropské komise, což bylo poprvé, kdy byl předseda Komise vybrán na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu. V tomto období hrála skupina S&D rovněž významnou roli při prosazování sociální spravedlnosti a práv pracovníků a prosazovala silnější a soudržnější Evropskou unii.
Nástupci Martina Schultze ve funkci předsedy skupiny S&D byli až do voleb v roce 2019 Hannes Swoboda, Gianni Pittella a Udo Bullmann.
Skupina S&D, v současnosti pod vedením Iratxe Garcíi Péreze, si po volbách v roce 2019 udržela pozici druhé největší politické skupiny v Evropském parlamentu. Jednou z klíčových priorit skupiny S&D ve volebním období 2019-2024 bylo zavedení evropské zelené dohody, jejímž cílem je dosáhnout toho, aby EU byla do roku 2050 uhlíkově neutrální. Skupina S&D se rovněž snažila prosazovat spravedlivý a férový přechod na nízkouhlíkové hospodářství; takový, který zajistí, že pracovníci a komunity nezůstanou pozadu.
Obrázek: Bývalý předseda skupiny S&D Hannes Swoboda, bývalý francouzský prezident François Hollande a předseda Evropského parlamentu Martin Schultz, 2013.
Skupina S&D v Evropském parlamentu byla v tomto volebním období velmi aktivní. V tomto období se skupina podílela na řadě důležitých iniciativ a politik, jako je Zelená dohoda, Akt o digitálních službách a reakce na pandemii COVID-19.
V roce 2020 se skupina zaměřila na reakci na pandemii tím, že prosazovala koordinovanou reakci EU a podporovala opatření na ochranu občanů a pracovníků. V roce 2021 se skupina S&D významně podílela na zajištění usnesení Evropského parlamentu vyzývajícího k pozastavení patentů na vakcíny COVID-19, aby se zvýšil celosvětový přístup k vakcínám. Skupina je rovněž aktivní v prosazování sociální spravedlnosti a udržitelnosti, například prosazováním Fondu spravedlivého přechodu a prosazováním ambiciózních cílů v oblasti klimatu.
V roce 2022 se situace na Ukrajině změnila k horšímu, když ruské síly zahájily brutální invazi a porušily suverenitu a územní celistvost Ukrajiny. Tuto ruskou agresi mezinárodní společenství široce odsoudilo a Evropská unie reagovala řadou opatření na podporu Ukrajiny a nátlakem na Putinovo Rusko.
Skupina S&D jako jedna z největších politických skupin v Evropském parlamentu obzvláště hlasitě odsoudila ruské akce a podpořila Ukrajinu. Skupina důsledně vyzývá k uvalení sankcí na Rusko a k tomu, aby EU zaujala rozhodný postoj na podporu suverenity Ukrajiny. To zahrnuje podporu opatření k prohloubení politických a hospodářských vazeb mezi oběma regiony a také poskytování humanitární pomoci osobám postiženým konfliktem na východě Ukrajiny.
Seznam našich hlavních priorit naleznete zde
Obrázek: Předsedkyně S&D Iratxe García Pérezová v Parlamentu
Film k 70. výročí skupiny S&D oslavuje naši 70letou cestu a závazek k sociální spravedlnosti. Film vyzdvihuje naše úspěchy při prosazování rovnosti, spravedlnosti a pokroku v Evropě i mimo ni, včetně právních předpisů týkajících se práv pracovníků, rovnosti žen a mužů a ochrany životního prostředí. Podívejte se na něj a získejte inspirativní poselství o naději a pokroku směrem ke spravedlivější a rovnější budoucnosti.
Enrique Barón Crespo, bývalý předseda Skupiny socialistů a demokratů, nám v rámci oslav 70. výročí založení Skupiny socialistů a demokratů v Evropském parlamentu vypráví o významu Skupiny v posledních letech a o její budoucí roli.
Objevte bohatou historii skupiny S&D prostřednictvím tohoto poutavého videa. Projděte si posledních 70 let, kdy skupina S&D přispívala k rozvoji Evropské unie, od jejího založení v roce 1953 až po současnost. Toto video představuje historické fotografie ikonických okamžiků, jako je podpis Římské smlouvy a založení Evropského parlamentu, a také významné osobnosti, které sehrály významnou roli ve vývoji skupiny S&D. Podívejte se na prezentaci a nahlédněte do odhodlání skupiny S&D bojovat za sociální spravedlnost, rovnost a demokracii v Evropě.
