Los derechos sociales son el cimiento de una sociedad justa e inclusiva, ya que garantizan que todas las personas reciban el mismo trato, disfruten de las mismas oportunidades y queden protegidas frente a la discriminación. Estos derechos, que abarcan ámbitos fundamentales como la educación, la atención sanitaria, la vivienda, el empleo, la seguridad social y el acceso a la cultura, permiten a las personas vivir una vida plena. Garantizan el acceso a una educación y una atención sanitaria de calidad, una vivienda segura, un empleo justo, apoyo social y experiencias culturales enriquecedoras. Al promover la cohesión social y reducir las desigualdades, los derechos sociales crean una comunidad armoniosa y próspera para todos y todas.

El trabajo debe remunerarse. Uno de cada seis europeos/as no gana lo suficiente para llegar a final de mes. Aunque trabajen con ahínco 40 horas a la semana, o incluso más, muchos europeos y europeas no pueden gozar de un nivel de vida digno debido a los desorbitados precios. Estamos hablando de las mismas personas que mantienen a flote nuestras sociedades: cajeros/as y reponedores/as de supermercados, cocineros/as y camareros/as, camioneros/as, cuidadores/as profesionales, trabajadores/as del campo y personal de guarderías. Todas estas personas están infravaloradas y mal pagadas.

La Directiva sobre unos salarios mínimos adecuados por fin acabará con el escándalo de los trabajadores y trabajadoras en situación de pobreza. Al mismo tiempo, estamos reforzando la negociación colectiva como la mejor manera de garantizar unas condiciones laborales dignas en toda la UE. El viejo planteamiento erróneo europeo de reducir los salarios y romper los convenios colectivos sectoriales perjudica a las personas. Es tiempo de cambio y estamos tomando el mando para que esto ocurra: los salarios tienen que subir y también tiene que aumentar la capacidad de negociación de los trabajadores y trabajadoras. Los salarios mínimos deberían funcionar como un umbral de la decencia. Para que verdaderamente queden fijados en un nivel adecuado habrá que tener en cuenta el coste de vida. Unos salarios mínimos justos beneficiarán a innumerables europeos y europeas al reducir la brecha salarial de género y combatir las desigualdades.

Hoy, las mujeres siguen ganando de media un 14,1% menos que los hombres en puestos comparables. Un verdadero escándalo en pleno siglo XXI.

Apoyamos los esfuerzos de la comisaria Helena Dalli para introducir una Directiva sobre transparencia salarial, un primer paso fundamental para poner fin a las diferencias salariales entre hombres y mujeres, que siguen siendo demasiado elevadas. La Directiva se aplicará a todos los empleadores y empleadoras, tanto del sector público como del privado, y a todos los trabajadores y trabajadoras. Una gran mayoría de países de la UE no cuentan con un marco jurídico sobre transparencia salarial. Con las nuevas medidas sobre transparencia salarial propuestas, será posible identificar sesgos de género en las estructuras salariales o salarios que sean insuficientes. Las nuevas medidas permitirán a los trabajadores y trabajadoras detectar la discriminación salarial y reclamar sus derechos. Esto beneficiará a todos los trabajadores/as, no solo a las mujeres.

La pandemia ha afectado de manera desproporcionada a las mujeres, especialmente a aquellas con trabajos precarios y mal pagados. Es por ello que debemos redoblar esfuerzos para poner fin a la brecha salarial de género y respaldar la seguridad económica de las mujeres. Pero esto es solo una parte del problema. Los próximos pasos deben ser introducir unos salarios mínimos justos en toda la UE, revisar la Directiva sobre igualdad de oportunidades, promover la igualdad de trato de hombres y mujeres en el trabajo y adoptar la Directiva sobre las mujeres en los consejos de administración.

A Uber y compañía les gusta vender la idea de una tercera vía entre las formas tradicionales de empleo y el trabajo autónomo. Y, en efecto, ¿a quién no le tienta un trabajo que promete dinero rápido, un horario flexible y que uno sea su propio jefe? Pero los riesgos no pueden recaer por completo en los trabajadores y trabajadoras y la sociedad mientras que las empresas de plataforma se enriquecen y no asumen responsabilidad alguna.

Hoy, si los conductores y conductoras de Uber no tienen clientes, se quedan acorralados con sus facturas de combustible o su contrato de leasing. Si los/las ciclistas de Deliveroo tienen un accidente con la bici mientras trabajan, se quedan sin prestación por enfermedad. Si los limpiadores/as de Helpling sufren acoso, ¿a quién recurren? ¿Y quién pagará su pensión llegado el momento? Al mismo tiempo, las empresas tradicionales que ofrecen a sus empleados y empleadas plena protección social y salarios dignos se enfrentan a una competencia desleal por parte de las empresas de plataforma que menoscaban los derechos sociales.

Para garantizar que el progreso tecnológico se traduzca en progreso social para todos y todas, tenemos que aprobar leyes que concedan a los trabajadores y trabajadoras de plataforma los mismos derechos que a cualquier otro trabajador/a y que impongan las mismas normas a las empresas de plataforma que a cualquier otra empresa. La clave para conseguirlo es invertir la carga de la prueba. Debe obligarse a las empresas a demostrar que realmente están tratando con personas emprendedoras autónomas e independientes. Si no pueden probarlo, asumiremos que existe una relación de empleo con la empresa de plataforma, con todas las responsabilidades del empleador/a y los derechos de los trabajadores/as que ello conlleva. Ha llegado el momento de garantizar los derechos de los trabajadores y trabajadoras en la era digital.

¡Es tan práctico! Con un simple toque en nuestro teléfono inteligente podemos pedir que nos traigan comida a casa o que nos lleven a cualquier sitio. Pero las aplicaciones se esmeran por ocultar la verdadera historia de los trabajadores y trabajadoras de plataforma, que demasiado a menudo se ven privados de unos salarios justos, de seguridad social, de permisos retribuidos y de unas condiciones laborales dignas. En un momento en que la digitalización está poniendo nuestro mundo del revés, cambiando el modo en que trabajamos, producimos, consumimos, amamos y vivimos, debemos garantizar que los trabajadores y trabajadoras no sean los que paguen el pato. Por ello, luchamos por que los trabajadores y trabajadoras de plataforma se consideren asalariados/as con todos los derechos aplicables, a menos que las empresas de plataforma puedan demostrar que se trata de auténticos trabajadores/as autónomos/as. Gracias a esta “presunción refutable” de relación laboral, podremos garantizar que los trabajadores/as de plataforma gocen de los derechos que les corresponden, como unos salarios mínimos, seguridad social, protección de la seguridad y la salud, bajas por enfermedad y el derecho de sindicación y de negociación colectiva.

El Grupo S&D siempre se ha esforzado por garantizar que la UE priorice a las personas e insistimos en que los derechos sociales deben ser igual de prioritarios que los objetivos económicos y medioambientales. Dos años después de la Cumbre Social de Oporto, en la que establecimos compromisos y objetivos clave, el Grupo S&D ha vuelto hace poco a Portugal para seguir reforzando nuestra lucha por un futuro próspero para todos los europeos y europeas.

En 2017, nuestra familia política puso en marcha en Gotemburgo el pilar europeo de derechos sociales. Cuatro años después, en la Cumbre Social de Oporto se adoptó un plan de acción con compromisos y objetivos concretos. En mayo de este año, nos centramos en mejorar el pilar social así como en abordar el impacto social de la pandemia de Covid-19 y la guerra en Ucrania.

La Cumbre de Oporto definió tres objetivos sociales principales que deben alcanzarse de aquí a 2030: una tasa de empleo de al menos el 78% en la UE, que cada año al menos el 60% de los adultos asistan a cursos de formación, y reducir en al menos quince millones el número de personas en riesgo de pobreza o de exclusión social, incluidos cinco millones de menores. Pero esto sigue siendo insuficiente. Exigimos más objetivos, como la creación de empleo de calidad, una cobertura de la negociación colectiva de al menos el 80% de aquí a 2030, cero muertes en el lugar de trabajo y el fin de la situación de carencia de hogar para 2030.

Queremos una Europa en la que todos los trabajadores y trabajadoras reciban un salario digno, todas las familias puedan permitirse un lugar donde vivir y ningún niño/a crezca en la pobreza. El futuro de Europa tiene que ser social o de lo contrario ya no habrá una Europa tal como la conocemos y queremos. Para lograrlo, tenemos que intensificar los esfuerzos para cumplir nuestra promesa de garantizar una vida y un trabajo dignos a todos los europeos y europeas. De esto trata el pilar social.

Las consecuencias económicas de la pandemia de Covid-19 están creando nuevos y enormes obstáculos para los/las jóvenes que intentan encontrar empleos de calidad. El riesgo de explotación es muy real. Ya es hora de que llamemos a los períodos de prácticas no remunerados por su nombre: una forma de explotación laboral y una violación de los derechos de la juventud. Es por ello que estamos haciendo campaña a favor de prohibir los períodos de prácticas no remunerados en los mercados laborales europeos. Los becarios y becarias deben percibir un salario mínimo. Defendemos el derecho de millones de jóvenes europeos/as a recibir un trato equitativo en el lugar de trabajo y a que mejoren sus condiciones económicas y sociales. Los derechos de la juventud deben ocupar un lugar preferente en la agenda de la Unión Europea.

¡De aquí a 2030 podemos reducir el desempleo juvenil en al menos un 50% en Europa! La Garantía Juvenil, impulsada por los Socialistas y Demócratas tras la última crisis económica, ha ayudado a más de 10 millones de jóvenes a obtener un empleo. Una historia de éxito de la que estamos orgullosos y orgullosas y una magnífica herramienta que podemos adaptar a los nuevos retos. Ahora tenemos que reforzarla, con inversiones para crear empleo de calidad y una prohibición de los períodos de prácticas no remunerados, que explotan a la juventud y violan sus derechos. Ha llegado la hora de que los derechos de la juventud gocen de la máxima prioridad en la agenda de la UE.

Aunque el amianto está prohibido en la Unión Europea desde 2005, e incluso antes en muchos Estados miembros, muchos edificios construidos antes de esa fecha siguen conteniendo amianto, y el 80% de los cánceres profesionales reconocidos en la Unión están asociados a esta sustancia.

Se estima que entre 4,1 y 7,3 millones de trabajadores y trabajadoras están expuestos al amianto. El 97% de estos trabajadores/as pertenecen al sector de la construcción, lo que incluye profesiones relacionadas como techadores, fontaneros, carpinteros e instaladores de suelos, y el 2% trabajan en la industria de la gestión de residuos.

El Grupo S&D cree firmemente que no hay tiempo que perder, ni esfuerzos que escatimar, para limitar la exposición de los trabajadores/as a esta sustancia altamente peligrosa: la principal causa de cáncer profesional en Europa. Ha llegado la hora de cumplir nuestro compromiso con la visión de “cero muertes relacionadas con el trabajo”.

En septiembre de 2022, la Comisión Europea propuso revisar la Directiva de 2009 destinada a proteger a los trabajadores/as de los riesgos relacionados con el amianto. Su propuesta defraudó nuestras expectativas. Llevamos tiempo reclamando una revisión rigurosa de la legislación sobre el amianto con el fin de garantizar una protección adecuada frente a los cánceres profesionales. Esto exige unos límites de exposición mucho más estrictos, fijados en 1.000 fibras/m3, tal como pedimos en la resolución del Parlamento adoptada en octubre de 2021. El límite propuesto por la Comisión, y hasta el momento aceptado por los Estados miembros de la UE, es diez veces superior, por lo que su ambición es diez veces menor. Trabajaremos incansablemente para alcanzar nuestro objetivo de cero muertes relacionadas con el trabajo en Europa.

Ochenta millones de europeos y europeas carecen de una vivienda asequible. El número de personas que tienen dificultades para pagar su alquiler o las facturas de energía para calentar sus hogares crece día tras día. Los grupos de renta media también se ven cada vez más afectados por una crisis de la vivienda que se ha agravado considerablemente durante la crisis de la Covid-19. La vivienda es un derecho humano y todos los europeos/as deben tener acceso a una vivienda digna y asequible.

La desenfrenada crisis de la vivienda también constituye una deficiencia del mercado. La vivienda se ha convertido en objeto de especulación. Al mismo tiempo, el “efecto Airbnb” está acelerando la espiral de los precios del alquiler y la “gentrificación” a unos niveles que ya no permiten a los residentes locales ni encontrar ni costearse una vivienda. Debemos garantizar que haya un mercado bien regulado capaz de facilitar una vivienda asequible a todos y todas. La resolución de la crisis de la vivienda probará la solidaridad y la cohesión de nuestra sociedad. No dejar a nadie atrás implica en primer lugar ofrecer un techo a todo el mundo. Con el fin de resolver la crisis de la vivienda, pedimos una estrategia integrada de la UE que cree un marco favorable para las autoridades nacionales, regionales y locales.

Proponemos una serie de políticas progresistas tales como medidas de control del precio del alquiler, la exclusión del gasto social de las políticas fiscales, normas para los servicios hoteleros de cara a evitar la “turistificación”, la revisión de la tasa de sobrecoste de la vivienda, la inclusión de criterios de sostenibilidad de la vivienda y el apoyo a la economía circular. La política de vivienda pública debería excluirse de las normas sobre ayudas estatales y competencia. Pedimos que la asequibilidad de la vivienda se incluya en el Semestre Europeo y que los Planes Nacionales de Vivienda Asequible se integren en los Programas Nacionales de Reforma. Todo el mundo merece un lugar al que llamar hogar.

Social rights are the bedrock of a just and inclusive society – ensuring that every individual is treated equally, provided equal opportunities and protected from discrimination. Encompassing vital areas such as education, healthcare, housing, employment, social security and cultural access, these rights empower people to live meaningful lives. They guarantee access to quality education, healthcare, safe housing, fair employment, social support and enriching cultural experiences. By fostering social cohesion and reducing inequalities, social rights create a harmonious and thriving community for all.

Work must pay. One in six Europeans doesn't earn enough to make ends meet. Even though they work a tough 40-hour week, or put in even more hours – with prices skyrocketing – many Europeans cannot enjoy a decent standard of living. We are talking about the very people who keep our societies afloat: supermarket cashiers and shelf-stackers, cooks and waiters, lorry drivers and care workers, farm hands and crèche workers. These people are both undervalued and underpaid.

The Directive on Adequate Minimum Wages will finally end this scandal of workers in poverty. At the same time, we are strengthening collective bargaining as the best way to guarantee decent working conditions throughout the EU. Europe’s old misguided recipe of lowering wages and breaking up sectoral collective agreements hurts people. It's time for change and we are leading the charge to make it happen: wages must go up and workers’ bargaining power must grow. Minimum wages should function as a threshold of decency. Setting them at an adequate level only works when taking into account the cost of living. Fair minimum wages will benefit countless Europeans by narrowing the gender pay gap and fighting inequality.

Today, women still earn on average 14.1% less than men in comparable positions. A true scandal in the 21st century.

We support Commissioner Helena Dalli’s efforts to introduce a pay transparency directive – an essential first step to end pay differences between men and women, which remain far too high. The directive will apply to all employers, in both the private and public sectors, and to all workers. A large majority of EU countries have no legal framework on pay transparency. With new proposed pay transparency measures, it will be possible to identify gender biases in pay structures or inadequate salaries. The new measures will allow workers to detect pay discrimination and to claim their rights. This will benefit all workers, not just women.

The pandemic has disproportionally affected women, especially those with low-paid and insecure jobs. This is why we now need to redouble our efforts to end the gender pay gap and support women’s economic security. But this is just one part of the problem. The next steps must be to introduce fair minimum wages in the whole of the EU, revise the Directive on equal opportunities, promote the equal treatment of men and women at work and adopt the Women on Boards Directive.

Uber and co like to sell the idea of a third way between classic forms of employment and self-employment. And indeed, who wouldn’t be attracted by a job that promises quick money, flexible hours and being your own boss? But the risks can’t simply be placed squarely on the shoulders of workers and society while platform companies get rich and take no responsibility whatsoever.

Today, if Uber drivers do not have any customers, they get stuck with the bill for their fuel or their leasing contract. If Deliveroo drivers have a bike accident while working, they are left without sick pay. If Helpling cleaners are harassed, who do they turn to? And who will pay their pension when the time comes? At the same time, traditional companies who offer their employees full social protection and decent pay, face unfair competition from platform companies undercutting social rights.

To ensure technological progress translates into social progress for all, we must pass laws that guarantee platform workers have the same rights as any other worker and that the same rules apply to platform companies as they do to any other company. The key to achieving this is inverting the burden of proof. Companies should be obliged to prove that they are really dealing with independent, self-employed entrepreneurs. If they can’t prove that, then we should assume an employment relationship exists with the platform company, with all the employer’s responsibilities and workers’ rights that this implies. It’s time to guarantee workers’ rights in the digital age.

It's so convenient: with one tap on our smartphones we can order food to our home or a ride to wherever. But the apps neatly hide the real story of the platform workers, who are too often deprived of fair wages, denied social insurance and refused paid leave and decent working conditions. While digitisation is turning our world upside down, changing the way we work, produce, consume, love and live, we must ensure that workers are not the ones paying the price. This is why we are fighting for platform workers to be considered as employees with all applicable rights, unless platform companies can prove they are dealing with genuine self-employed people. Through this ‘rebuttable presumption’ of an employment relationship, we can ensure that platform workers get the rights they should be entitled to, such as minimum wages, social insurance, health and safety protection, sick leave, as well as the right to organise and engage in collective bargaining.

The S&Ds have always strived to ensure that the EU puts people first and we insist that social rights must be granted the same priority status as economic and environmental goals. Two years after the Porto Social Summit – where we set key commitments and targets – the S&D Group recently returned to Portugal to further strengthen our fight for a prosperous future for all Europeans.

In Gothenburg in 2017, our political family delivered the European Pillar of Social Rights. Four years later, the Porto Social Summit adopted an action plan with concrete commitments and targets. In May of 2021, we focused on enhancing the social pillar as well as tackling the social impact of the Covid-19 pandemic and the war in Ukraine.

The Porto summit defined three main social targets by 2030: minimum 78% employment rate in the EU, at least 60% of adults in training courses every year and reducing the number of people at risk of social exclusion or poverty by at least 15 million – including five million children. But this is still not enough. We are calling for more targets, such as quality job creation, at least 80% collective bargaining coverage by 2030, zero deaths at work and the eradication of homelessness by 2030.

We want a Europe where all workers earn a decent wage, all families can afford a place to live and no child grows up in poverty. The future of Europe will be social or there will be no more Europe as we know it and as we want it. To achieve this, we need to step up efforts to deliver on our promise to ensure a decent life and decent work to all Europeans. This is what the social pillar is all about.

The economic fallout of the Covid-19 pandemic is creating huge new obstacles for young people trying to find quality jobs. The danger of exploitation is very real. It’s time to call unpaid internships by their real name: a form of labour exploitation and a violation of young people's rights. This is why we are campaigning to get unpaid internships and traineeships banned in European labour markets. We stand for the right of millions of young Europeans to be treated fairly in the workplace and to improve their economic and social conditions. Youth rights belong at the top of the European Union's agenda.

By 2030, we can cut youth unemployment in Europe by at least 50%! The Youth Guarantee, pushed through by the Socialists and Democrats after the last economic crisis, has helped more than 10 million young people into jobs. A success story we are proud of and a good tool we can adapt to new challenges. Now we need to step up – with investment to create quality jobs and a ban on unpaid internships, which exploit young people and violate their rights. It’s time to put youth rights at the top of the EU’s agenda.

While asbestos has been banned in the European Union since 2005, and even before that in many member states, many buildings built before still contain asbestos, and 80% of work-related cancers recognised in the Union are linked to this substance.

It is estimated that 4.1 to 7.3 million workers are exposed to asbestos. 97% of these workers are in the construction sector, including related occupations such as roofers, plumbers, carpenters and floor layers, and 2% are in the waste management industry.

The S&D Group firmly believe that no time should be wasted, and no effort spared, to limit workers’ exposure to this highly dangerous substance – the main cause of work-related cancers in Europe. It is time to deliver on our commitment to the vision of no work-related deaths.

In September 2022, the European Commission proposed the revision of the 2009 directive designed to protect workers from asbestos-related risks. Its proposal fell short of our expectations. We have been calling for a rigorous revision of the asbestos legislation to ensure proper protection against work-related cancers. This requires much stricter exposure limits, set at 1000 fibres per m3, as we urged in the Parliament’s resolution adopted in October 2021. The limit proposed by the Commission – and so far accepted by EU member states – is ten times higher, so their ambition is ten times lower. We will work tirelessly to reach our goal of zero work-related deaths in Europe.

80 million Europeans lack affordable housing. Every day, the number of people who are struggling to pay their rent or the energy bills to heat their homes is growing. Increasingly, middle-income groups are also being affected by a housing crisis that has severely worsened during the Covid-19 crisis. Housing is a human right and all Europeans must have access to decent and affordable housing.

The rampant housing crisis is also a market failure. Housing has become an object of speculation. At the same time, the ‘Airbnb effect’ is speeding up the spiral of rental prices and gentrification to a level where local residents can no longer find and afford housing. We must ensure there is a well-regulated market capable of providing affordable housing to all. Solving the housing crisis will become a test case for the solidarity and the cohesion of our society. Leaving no one behind means first and foremost putting a roof over everyone’s heads. To solve the housing crisis, we call for an integrated EU strategy to create a favourable framework for national, regional and local authorities.

We propose a number of progressive policies such as rental price-control measures, exclusion of social spending from fiscal policies, rules for hospitality services to avoid 'touristification', the revision of the housing cost overburden rate, inclusion of housing sustainability criteria and support for the circular economy. Public housing policy should be excluded from the competition and state aid rules. We demand that housing affordability must be included in the European Semester and that National Affordable Housing Plans should be incorporated in the National Reform Programmes. Everybody deserves a place to call home.

Τα κοινωνικά δικαιώματα αποτελούν τον θεμέλιο λίθο μιας δίκαιης και χωρίς αποκλεισμούς κοινωνίας - διασφαλίζοντας ότι κάθε άτομο αντιμετωπίζεται ισότιμα, του παρέχονται ίσες ευκαιρίες και προστατεύεται από τις διακρίσεις. Περιλαμβάνοντας ζωτικούς τομείς όπως η εκπαίδευση, η υγειονομική περίθαλψη, η στέγαση, η απασχόληση, η κοινωνική ασφάλιση και η πολιτιστική πρόσβαση, τα δικαιώματα αυτά δίνουν στους ανθρώπους τη δυνατότητα να ζουν μια ζωή με νόημα. Εγγυώνται την πρόσβαση σε ποιοτική εκπαίδευση, υγειονομική περίθαλψη, ασφαλή στέγαση, δίκαιη απασχόληση, κοινωνική στήριξη και εμπλουτισμένες πολιτιστικές εμπειρίες. Ενισχύοντας την κοινωνική συνοχή και μειώνοντας τις ανισότητες, τα κοινωνικά δικαιώματα δημιουργούν μια αρμονική και ακμάζουσα κοινότητα για όλους.

Η εργασία πρέπει να πληρώνει. Ένας στους έξι Ευρωπαίους δεν κερδίζει αρκετά για να τα βγάλει πέρα. Ακόμα κι αν εργάζονται σκληρά 40 ώρες την εβδομάδα, ή βάζουν ακόμα περισσότερες ώρες - με τις τιμές να έχουν εκτοξευθεί στα ύψη - πολλοί Ευρωπαίοι δεν μπορούν να απολαύσουν ένα αξιοπρεπές βιοτικό επίπεδο. Μιλάμε για τους ίδιους τους ανθρώπους που κρατούν τις κοινωνίες μας όρθιες: ταμίες σούπερ μάρκετ και στοιβαχτές ραφιών, μάγειρες και σερβιτόρους, οδηγούς φορτηγών και εργαζόμενους σε φροντιστήρια, εργάτες σε αγροκτήματα και βρεφονηπιακούς σταθμούς. Αυτοί οι άνθρωποι είναι υποτιμημένοι και κακοπληρωμένοι.

Η οδηγία για επαρκείς ελάχιστους μισθούς θα βάλει επιτέλους τέλος σε αυτό το σκάνδαλο των εργαζομένων που ζουν σε συνθήκες φτώχειας. Ταυτόχρονα, ενισχύουμε τις συλλογικές διαπραγματεύσεις ως τον καλύτερο τρόπο για την εξασφάλιση αξιοπρεπών συνθηκών εργασίας σε ολόκληρη την ΕΕ. Η παλιά λανθασμένη συνταγή της Ευρώπης για τη μείωση των μισθών και τη διάλυση των κλαδικών συλλογικών συμβάσεων πλήττει τους ανθρώπους. Ήρθε η ώρα για αλλαγή και εμείς πρωτοστατούμε για να την πραγματοποιήσουμε: οι μισθοί πρέπει να αυξηθούν και η διαπραγματευτική δύναμη των εργαζομένων πρέπει να αυξηθεί. Οι κατώτατοι μισθοί πρέπει να λειτουργούν ως κατώτατο όριο αξιοπρέπειας. Ο καθορισμός τους σε ένα επαρκές επίπεδο λειτουργεί μόνο όταν λαμβάνεται υπόψη το κόστος ζωής. Οι δίκαιοι κατώτατοι μισθοί θα ωφελήσουν αμέτρητους Ευρωπαίους, μειώνοντας το μισθολογικό χάσμα μεταξύ των δύο φύλων και καταπολεμώντας την ανισότητα.

Σήμερα, οι γυναίκες εξακολουθούν να κερδίζουν κατά μέσο όρο 14,1% λιγότερο από τους άνδρες σε ανάλογες θέσεις. Ένα πραγματικό σκάνδαλο στον 21ο αιώνα.

Υποστηρίζουμε τις προσπάθειες της Επιτρόπου Helena Dalli να εισαγάγει μια οδηγία για τη διαφάνεια των αμοιβών - ένα ουσιαστικό πρώτο βήμα για τον τερματισμό των μισθολογικών διαφορών μεταξύ ανδρών και γυναικών, οι οποίες παραμένουν υπερβολικά υψηλές. Η οδηγία θα ισχύει για όλους τους εργοδότες, τόσο στον ιδιωτικό όσο και στον δημόσιο τομέα, και για όλους τους εργαζόμενους. Η μεγάλη πλειονότητα των χωρών της ΕΕ δεν διαθέτει νομικό πλαίσιο για τη διαφάνεια των αμοιβών. Με τα νέα προτεινόμενα μέτρα για τη διαφάνεια των αμοιβών, θα είναι δυνατόν να εντοπίζονται οι μεροληπτικές διακρίσεις λόγω φύλου στις δομές αμοιβών ή οι ανεπαρκείς μισθοί. Τα νέα μέτρα θα επιτρέψουν στους εργαζόμενους να εντοπίζουν τις μισθολογικές διακρίσεις και να διεκδικούν τα δικαιώματά τους. Αυτό θα ωφελήσει όλους τους εργαζόμενους, όχι μόνο τις γυναίκες.

Η πανδημία έχει πλήξει δυσανάλογα τις γυναίκες, ιδίως εκείνες με χαμηλά αμειβόμενες και ανασφαλείς θέσεις εργασίας. Γι' αυτό πρέπει τώρα να διπλασιάσουμε τις προσπάθειές μας για να τερματίσουμε το μισθολογικό χάσμα μεταξύ των δύο φύλων και να στηρίξουμε την οικονομική ασφάλεια των γυναικών. Αλλά αυτό είναι μόνο ένα μέρος του προβλήματος. Τα επόμενα βήματα πρέπει να είναι η καθιέρωση δίκαιων κατώτατων μισθών σε ολόκληρη την ΕΕ, η αναθεώρηση της οδηγίας για τις ίσες ευκαιρίες, η προώθηση της ίσης μεταχείρισης ανδρών και γυναικών στην εργασία και η υιοθέτηση της οδηγίας για τις γυναίκες στα διοικητικά συμβούλια.

Η Uber και οι συνεργάτες της θέλουν να πλασάρουν την ιδέα ενός τρίτου δρόμου μεταξύ των κλασικών μορφών απασχόλησης και της αυτοαπασχόλησης. Και πράγματι, ποιος δεν θα γοητευόταν από μια δουλειά που υπόσχεται γρήγορα χρήματα, ευέλικτο ωράριο και το να είσαι το αφεντικό του εαυτού σου; Όμως, δεν μπορεί απλά να φορτώνεται ο κίνδυνος στους ώμους των εργαζομένων και της κοινωνίας, ενώ οι εταιρείες των πλατφορμών πλουτίζουν και δεν αναλαμβάνουν καμία απολύτως ευθύνη.

Σήμερα, αν οι οδηγοί της Uber δεν έχουν πελάτες, τους φορτώνεται ο λογαριασμός για τα καύσιμα ή το συμβόλαιο μίσθωσης. Αν οι οδηγοί της Deliveroo έχουν ατύχημα με το ποδήλατο ενώ εργάζονται, μένουν χωρίς επίδομα ασθενείας. Αν οι καθαρίστριες της Helpling παρενοχλούνται, σε ποιον απευθύνονται; Και ποιος θα πληρώσει τη σύνταξή τους όταν έρθει η ώρα; Την ίδια στιγμή, οι παραδοσιακές εταιρείες που προσφέρουν στους εργαζομένους τους πλήρη κοινωνική προστασία και αξιοπρεπή αμοιβή, αντιμετωπίζουν αθέμιτο ανταγωνισμό από εταιρείες πλατφόρμες που υποβαθμίζουν τα κοινωνικά δικαιώματα.

Για να διασφαλίσουμε ότι η τεχνολογική πρόοδος μεταφράζεται σε κοινωνική πρόοδο για όλους, πρέπει να ψηφίσουμε νόμους που να εγγυώνται ότι οι εργαζόμενοι στις πλατφόρμες έχουν τα ίδια δικαιώματα με κάθε άλλον εργαζόμενο και ότι για τις εταιρείες πλατφόρμες ισχύουν οι ίδιοι κανόνες όπως και για κάθε άλλη εταιρεία. Το κλειδί για να επιτευχθεί αυτό είναι η αντιστροφή του βάρους της απόδειξης. Οι εταιρείες θα πρέπει να είναι υποχρεωμένες να αποδεικνύουν ότι έχουν πραγματικά να κάνουν με ανεξάρτητους, αυτοαπασχολούμενους επιχειρηματίες. Εάν δεν μπορούν να το αποδείξουν αυτό, τότε θα πρέπει να υποθέσουμε ότι υπάρχει σχέση εργασίας με την εταιρεία πλατφόρμας, με όλες τις ευθύνες του εργοδότη και τα δικαιώματα των εργαζομένων που αυτό συνεπάγεται. Είναι καιρός να διασφαλίσουμε τα δικαιώματα των εργαζομένων στην ψηφιακή εποχή.

Είναι τόσο βολικό: με ένα πάτημα στο smartphone μας μπορούμε να παραγγείλουμε φαγητό στο σπίτι μας ή μια βόλτα οπουδήποτε. Όμως οι εφαρμογές κρύβουν επιμελώς την πραγματική ιστορία των εργαζομένων στην πλατφόρμα, οι οποίοι πολύ συχνά στερούνται δίκαιων μισθών, δεν έχουν κοινωνική ασφάλιση και τους αρνούνται άδεια μετ' αποδοχών και αξιοπρεπείς συνθήκες εργασίας. Ενώ η ψηφιοποίηση φέρνει τα πάνω κάτω στον κόσμο μας, αλλάζοντας τον τρόπο με τον οποίο εργαζόμαστε, παράγουμε, καταναλώνουμε, αγαπάμε και ζούμε, πρέπει να διασφαλίσουμε ότι οι εργαζόμενοι δεν είναι αυτοί που πληρώνουν το τίμημα. Γι' αυτό αγωνιζόμαστε ώστε οι εργαζόμενοι στις πλατφόρμες να θεωρούνται εργαζόμενοι με όλα τα ισχύοντα δικαιώματα, εκτός αν οι εταιρείες των πλατφορμών μπορούν να αποδείξουν ότι έχουν να κάνουν με γνήσιους αυτοαπασχολούμενους. Μέσω αυτού του "μαχητού τεκμηρίου" εργασιακής σχέσης, μπορούμε να διασφαλίσουμε ότι οι εργαζόμενοι στις πλατφόρμες αποκτούν τα δικαιώματα που θα έπρεπε να δικαιούνται, όπως κατώτατους μισθούς, κοινωνική ασφάλιση, προστασία της υγείας και της ασφάλειας, άδεια ασθενείας, καθώς και το δικαίωμα να οργανώνονται και να συμμετέχουν σε συλλογικές διαπραγματεύσεις.

Οι βουλευτές του S&D προσπαθούσαν πάντοτε να διασφαλίσουν ότι η ΕΕ βάζει τον άνθρωπο πάνω απ' όλα και επιμένουμε ότι τα κοινωνικά δικαιώματα πρέπει να έχουν την ίδια προτεραιότητα με τους οικονομικούς και περιβαλλοντικούς στόχους. Δύο χρόνια μετά την κοινωνική σύνοδο κορυφής του Πόρτο - όπου θέσαμε βασικές δεσμεύσεις και στόχους - η Ομάδα S&D επέστρεψε πρόσφατα στην Πορτογαλία για να ενισχύσει περαιτέρω τον αγώνα μας για ένα ευημερούν μέλλον για όλους τους Ευρωπαίους.

Στο Γκέτεμποργκ το 2017, η πολιτική μας οικογένεια παρέδωσε τον Ευρωπαϊκό Πυλώνα Κοινωνικών Δικαιωμάτων. Τέσσερα χρόνια αργότερα, η κοινωνική σύνοδος κορυφής του Πόρτο ενέκρινε ένα σχέδιο δράσης με συγκεκριμένες δεσμεύσεις και στόχους. Τον Μάιο του 2021, επικεντρωθήκαμε στην ενίσχυση του κοινωνικού πυλώνα, καθώς και στην αντιμετώπιση των κοινωνικών επιπτώσεων της πανδημίας Covid-19 και του πολέμου στην Ουκρανία.

Η σύνοδος κορυφής του Πόρτο καθόρισε τρεις βασικούς κοινωνικούς στόχους έως το 2030: ελάχιστο ποσοστό απασχόλησης 78% στην ΕΕ, τουλάχιστον 60% των ενηλίκων σε μαθήματα κατάρτισης κάθε χρόνο και μείωση του αριθμού των ατόμων που κινδυνεύουν από κοινωνικό αποκλεισμό ή φτώχεια κατά τουλάχιστον 15 εκατομμύρια - συμπεριλαμβανομένων πέντε εκατομμυρίων παιδιών. Αλλά αυτό δεν είναι ακόμη αρκετό. Ζητάμε περισσότερους στόχους, όπως η δημιουργία ποιοτικών θέσεων εργασίας, η κάλυψη των συλλογικών διαπραγματεύσεων σε ποσοστό τουλάχιστον 80% έως το 2030, οι μηδενικοί θάνατοι στην εργασία και η εξάλειψη των αστέγων έως το 2030.

Θέλουμε μια Ευρώπη όπου όλοι οι εργαζόμενοι θα κερδίζουν έναν αξιοπρεπή μισθό, όλες οι οικογένειες θα έχουν την οικονομική δυνατότητα να ζήσουν και κανένα παιδί δεν θα μεγαλώνει σε συνθήκες φτώχειας. Το μέλλον της Ευρώπης θα είναι κοινωνικό, αλλιώς δεν θα υπάρχει πια η Ευρώπη όπως την ξέρουμε και όπως την θέλουμε. Για να το πετύχουμε αυτό, πρέπει να εντείνουμε τις προσπάθειές μας για να τηρήσουμε την υπόσχεσή μας να εξασφαλίσουμε αξιοπρεπή ζωή και αξιοπρεπή εργασία σε όλους τους Ευρωπαίους. Αυτό είναι το νόημα του κοινωνικού πυλώνα.

Οι οικονομικές επιπτώσεις της πανδημίας Covid-19 δημιουργούν νέα τεράστια εμπόδια στους νέους που προσπαθούν να βρουν ποιοτικές θέσεις εργασίας. Ο κίνδυνος εκμετάλλευσης είναι πολύ πραγματικός. Είναι καιρός να αποκαλέσουμε την απλήρωτη πρακτική άσκηση με το πραγματικό της όνομα: μια μορφή εργασιακής εκμετάλλευσης και παραβίαση των δικαιωμάτων των νέων. Αυτός είναι ο λόγος για τον οποίο διεξάγουμε εκστρατεία για την απαγόρευση της απλήρωτης πρακτικής άσκησης και της πρακτικής άσκησης στις ευρωπαϊκές αγορές εργασίας. Υπερασπιζόμαστε το δικαίωμα εκατομμυρίων νέων Ευρωπαίων να τυγχάνουν δίκαιης μεταχείρισης στον εργασιακό χώρο και να βελτιώσουν τις οικονομικές και κοινωνικές τους συνθήκες. Τα δικαιώματα των νέων ανήκουν στην κορυφή της ατζέντας της Ευρωπαϊκής Ένωσης.

Μέχρι το 2030, μπορούμε να μειώσουμε την ανεργία των νέων στην Ευρώπη κατά τουλάχιστον 50%! Οι Εγγυήσεις για τη Νεολαία, που προωθήθηκαν από τους Σοσιαλιστές και τους Δημοκράτες μετά την τελευταία οικονομική κρίση, βοήθησαν περισσότερους από 10 εκατομμύρια νέους να βρουν δουλειά. Μια ιστορία επιτυχίας για την οποία είμαστε υπερήφανοι και ένα καλό εργαλείο που μπορούμε να προσαρμόσουμε στις νέες προκλήσεις. Τώρα πρέπει να εντείνουμε τις προσπάθειές μας - με επενδύσεις για τη δημιουργία ποιοτικών θέσεων εργασίας και την απαγόρευση της απλήρωτης πρακτικής άσκησης, η οποία εκμεταλλεύεται τους νέους και παραβιάζει τα δικαιώματά τους. Ήρθε η ώρα να θέσουμε τα δικαιώματα των νέων στην κορυφή της ατζέντας της ΕΕ.

Ενώ ο αμίαντος έχει απαγορευτεί στην Ευρωπαϊκή Ένωση από το 2005, και ακόμη και πριν από αυτό σε πολλά κράτη μέλη, πολλά κτίρια που κατασκευάστηκαν πριν από αυτό εξακολουθούν να περιέχουν αμίαντο, και το 80% των καρκίνων που σχετίζονται με την εργασία και αναγνωρίζονται στην Ένωση συνδέονται με αυτή την ουσία.

Υπολογίζεται ότι 4,1 έως 7,3 εκατομμύρια εργαζόμενοι εκτίθενται στον αμίαντο. Το 97% των εργαζομένων αυτών εργάζονται στον κατασκευαστικό τομέα, συμπεριλαμβανομένων συναφών επαγγελμάτων όπως οι στεγαστές, οι υδραυλικοί, οι ξυλουργοί και οι στρώτες δαπέδων, και το 2% στη βιομηχανία διαχείρισης αποβλήτων.

Η Ομάδα S&D πιστεύει ακράδαντα ότι δεν πρέπει να χαθεί χρόνος και να μην καταβληθεί καμία προσπάθεια για τον περιορισμό της έκθεσης των εργαζομένων σε αυτή την άκρως επικίνδυνη ουσία - την κύρια αιτία καρκίνου που σχετίζεται με την εργασία στην Ευρώπη. Είναι καιρός να υλοποιήσουμε τη δέσμευσή μας για το όραμα να μην υπάρχουν θάνατοι που σχετίζονται με την εργασία.

Τον Σεπτέμβριο του 2022, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή πρότεινε την αναθεώρηση της οδηγίας του 2009 που σχεδιάστηκε για την προστασία των εργαζομένων από τους κινδύνους που σχετίζονται με τον αμίαντο. Η πρότασή της δεν ανταποκρίθηκε στις προσδοκίες μας. Ζητήσαμε την αυστηρή αναθεώρηση της νομοθεσίας για τον αμίαντο, ώστε να διασφαλιστεί η κατάλληλη προστασία από τους καρκίνους που σχετίζονται με την εργασία. Αυτό απαιτεί πολύ αυστηρότερα όρια έκθεσης, τα οποία θα καθορίζονται σε 1000 ίνες ανά m3, όπως προτρέψαμε στο ψήφισμα του Κοινοβουλίου που εγκρίθηκε τον Οκτώβριο του 2021. Το όριο που πρότεινε η Επιτροπή - και μέχρι στιγμής έχουν αποδεχθεί τα κράτη μέλη της ΕΕ - είναι δέκα φορές υψηλότερο, οπότε η φιλοδοξία τους είναι δέκα φορές χαμηλότερη. Θα εργαστούμε ακούραστα για να επιτύχουμε τον στόχο μας για μηδενικούς θανάτους που σχετίζονται με την εργασία στην Ευρώπη.

80 εκατομμύρια Ευρωπαίοι στερούνται οικονομικά προσιτής στέγασης. Κάθε μέρα, ο αριθμός των ανθρώπων που αγωνίζονται να πληρώσουν το ενοίκιο ή τους λογαριασμούς ενέργειας για τη θέρμανση των σπιτιών τους αυξάνεται. Ολοένα και περισσότερο, οι ομάδες μεσαίου εισοδήματος πλήττονται επίσης από μια κρίση στέγασης που επιδεινώθηκε σοβαρά κατά τη διάρκεια της κρίσης Covid-19. Η στέγαση είναι ανθρώπινο δικαίωμα και όλοι οι Ευρωπαίοι πρέπει να έχουν πρόσβαση σε αξιοπρεπή και οικονομικά προσιτή στέγαση.

Η ανεξέλεγκτη κρίση στέγασης είναι επίσης μια αποτυχία της αγοράς. Η στέγαση έχει γίνει αντικείμενο κερδοσκοπίας. Ταυτόχρονα, το "φαινόμενο Airbnb" επιταχύνει το σπιράλ των τιμών ενοικίασης και του εξευγενισμού σε επίπεδο όπου οι κάτοικοι της περιοχής δεν μπορούν πλέον να βρουν και να αντέξουν οικονομικά στέγη. Πρέπει να διασφαλίσουμε ότι υπάρχει μια καλά ρυθμιζόμενη αγορά ικανή να παρέχει οικονομικά προσιτή στέγαση σε όλους. Η επίλυση της στεγαστικής κρίσης θα αποτελέσει δοκιμασία για την αλληλεγγύη και τη συνοχή της κοινωνίας μας. Το να μην αφήσουμε κανέναν πίσω σημαίνει πρωτίστως να βάλουμε μια στέγη πάνω από το κεφάλι όλων. Για την επίλυση της στεγαστικής κρίσης, ζητούμε μια ολοκληρωμένη στρατηγική της ΕΕ για τη δημιουργία ενός ευνοϊκού πλαισίου για τις εθνικές, περιφερειακές και τοπικές αρχές.

Προτείνουμε μια σειρά προοδευτικών πολιτικών, όπως μέτρα ελέγχου των τιμών των ενοικίων, εξαίρεση των κοινωνικών δαπανών από τις δημοσιονομικές πολιτικές, κανόνες για τις υπηρεσίες φιλοξενίας για την αποφυγή της "τουριστικοποίησης", αναθεώρηση του ποσοστού επιβάρυνσης του κόστους στέγασης, συμπερίληψη κριτηρίων βιωσιμότητας της στέγασης και στήριξη της κυκλικής οικονομίας. Η δημόσια στεγαστική πολιτική θα πρέπει να εξαιρεθεί από τους κανόνες ανταγωνισμού και κρατικών ενισχύσεων. Απαιτούμε να συμπεριληφθεί η προσιτή στέγαση στο Ευρωπαϊκό Εξάμηνο και να ενσωματωθούν τα Εθνικά Σχέδια Προσιτής Στέγασης στα Εθνικά Προγράμματα Μεταρρυθμίσεων. Όλοι αξίζουν ένα μέρος για να το αποκαλούν σπίτι.

Soziale Rechte sind das Fundament einer gerechten und integrativen Gesellschaft. Sie gewährleisten, dass jedes Individuum gleich behandelt wird, gleiche Chancen hat und vor Diskriminierung geschützt ist. Die sozialen Rechte betreffen wesentliche Bereiche wie Bildung, Gesundheitsfürsorge, Wohnen, Arbeit, soziale Sicherheit und Kultur und ermöglichen den Menschen ein sinnvolles Leben. Sie garantieren den Zugang zu hochwertiger Bildung, Gesundheitsleistungen, sicherem Wohnraum, fairen Beschäftigungsmöglichkeiten, sozialer Unterstützung und reichhaltigen kulturellen Angeboten. Durch die Förderung des sozialen Zusammenhalts und den Abbau von Ungleichheiten tragen die sozialen Rechte zu einer harmonischen und florierenden Gemeinschaft bei, an der alle teilhaben.

Arbeit muss sich lohnen. Jede sechste Person in Europa verdient nicht genug, um über die Runden zu kommen. Viele Menschen in der EU erreichen angesichts der explodierenden Preise keinen angemessenen Lebensstandard, selbst wenn sie 40 Stunden in der Woche oder sogar noch länger arbeiten. Und wir reden hier von Menschen, die unsere Gesellschaft am Laufen halten: Kassenpersonal und Regalauffüller im Supermarkt, Köche und Kellnerinnen, Lkw-Fahrer und Pflegekräfte, Landarbeiterinnen und Kitapersonal. Diese Menschen sind unterbewertet und unterbezahlt.

Mit der Richtlinie über angemessene Mindestlöhne wird der Skandal, dass es Beschäftigte in Armut gibt, endlich aus der Welt geschafft. Gleichzeitig fördern wir Tarifverhandlungen als bestes Mittel zur Gewährleistung menschenwürdiger Arbeitsbedingungen überall in der EU. Das alte irrige europäische Rezept von Lohnsenkungen und der Aufhebung von Branchentarifverträgen schadet den Menschen nur. Es ist Zeit für einen Wandel. Deshalb kämpfen wir an vorderster Front für Lohnsteigerungen und eine Ausweitung der Verhandlungsmacht auf Arbeitnehmerseite. Mindestlöhne sind ein Zeichen des Anstands. Ihre Festlegung auf ein angemessenes Niveau funktioniert nur, wenn die Lebenshaltungskosten mit einbezogen werden. Unzählige Menschen in Europa werden einen gerechten Mindestlohn erhalten, wenn das geschlechtsspezifische Lohngefälle abgebaut und die Ungleichheit bekämpft wird.

Frauen verdienen im Schnitt noch immer 14,1 % weniger als Männer in vergleichbaren Positionen. Ein echter Skandal im 21. Jahrhundert.

Wir begrüßen die Bemühungen von Kommissarin Helena Dalli zur Einführung einer Lohntransparenzrichtlinie – ein erster wichtiger Schritt zur Beseitigung der noch immer viel zu großen Lohnunterschiede zwischen den Geschlechtern. Die Richtlinie wird für alle privaten und öffentlichen Arbeitgebenden und auch für alle Beschäftigten gelten. In den meisten EU-Mitgliedstaaten fehlt ein Rechtsrahmen für Lohntransparenz. Durch die vorgeschlagenen neuen Maßnahmen zur Schaffung transparenter Gehälter werden geschlechtsspezifische Verzerrungen in den Lohnstrukturen sowie unangemessene Löhne sichtbar werden. Die neuen Maßnahmen geben den Beschäftigten die Möglichkeit, Lohndiskriminierung zu erkennen und ihre Rechte einzufordern. Dies wird der gesamten Arbeitnehmerschaft zugutekommen, nicht nur weiblichen Beschäftigten.

Die Pandemie hat überproportional Frauen betroffen, insbesondere solche in schlecht bezahlten und unsicheren Arbeitsplätzen. Deshalb müssen wir unsere Anstrengungen verdoppeln, um das geschlechtsspezifische Lohngefälle zu beseitigen und die wirtschaftliche Sicherheit von Frauen zu fördern. Dies ist jedoch nur ein Teil des Problems. Die nächsten Schritte müssen sein, EU-weit faire Mindestlöhne einzuführen, die Richtlinie zur Verwirklichung der Chancengleichheit zu überarbeiten, die Gleichbehandlung von Männern und Frauen am Arbeitsplatz zu fördern und die Richtlinie über Frauen in Aufsichtsräten zu verabschieden.

Uber und Konsorten wollen uns die Idee eines dritten Wegs zwischen klassischer Anstellung und Selbständigkeit verkaufen. Und in der Tat: Wen würde ein Job, der schnelles Geld, flexible Arbeitszeiten und die Möglichkeit verspricht, sein eigener Chef zu sein, nicht reizen? Die Risiken dürfen aber nicht einfach auf die Schultern der Beschäftigten und der Gesellschaft abgewälzt werden, während sich die Plattformunternehmen bereichern und jede Verantwortung zurückweisen.

Wenn Uber-Fahrerinnen und -Fahrer keine Kundschaft haben, bleiben sie derzeit auf den Kosten für ihren Kraftstoff oder ihren Leasingvertrag sitzen. Wenn Deliveroo-Radler während der Arbeit einen Unfall haben, gibt es für sie keine Lohnfortzahlung. An wen wenden sich die Reinigungskräfte von Helpling, wenn sie belästigt werden? Und wer zahlt ihre Rente, wenn es so weit ist? Traditionelle Unternehmen, die ihren Beschäftigten vollen sozialen Schutz und angemessene Löhne bieten, sehen sich einem unlauteren Wettbewerb durch Plattformunternehmen ausgesetzt, die die sozialen Rechte untergraben.

Damit sich technologischer Fortschritt in sozialen Fortschritt für alle überträgt, müssen wir Gesetze erlassen, die garantieren, dass Plattformbeschäftigte dieselben Rechte haben wie alle anderen Beschäftigten und dass für Plattformunternehmen dieselben Regeln gelten wie für alle anderen Unternehmen. Der Schlüssel dazu ist die Umkehr der Beweislast. Die Unternehmen sollten den Nachweis führen müssen, dass die für sie Arbeitenden tatsächlich unabhängige, selbständige Unternehmer sind. Können sie dies nicht, sollten wir davon ausgehen, dass ein Arbeitsverhältnis vorliegt, mit allen zugehörigen Arbeitgeberpflichten und Arbeitnehmerrechten. Es ist höchste Zeit, dass wir allen Beschäftigten im digitalen Zeitalter ihre Rechte garantieren.

Es ist natürlich sehr bequem: Mit einem Fingertipp auf unserem Handy können wir uns Essen nach Hause liefern lassen oder eine Taxifahrt bestellen. Die Apps verbergen jedoch die Realität der Plattformbeschäftigten, denen allzu oft faire Löhne vorenthalten werden und die Sozialversicherung verweigert wird und die weder bezahlten Urlaub erhalten noch angemessene Arbeitsbedingungen vorfinden. Während die Digitalisierung die Welt auf den Kopf stellt und die Art und Weise verändert, wie wir arbeiten, Dinge produzieren und konsumieren und wie wir lieben und leben, gilt es sicherzustellen, dass die Beschäftigten nicht den Preis dafür bezahlen. Deswegen kämpfen wir dafür, dass Plattformbeschäftigten alle Arbeitnehmerrechte zugebilligt werden, es sei denn, die Plattformunternehmen können nachweisen, dass sie echte Selbständige beschäftigen. Durch die sogenannte widerlegbare Vermutung, dass ein Arbeitsverhältnis besteht, können wir sicherstellen, dass Plattformbeschäftigte die Rechte erhalten, auf die sie Anspruch haben sollten. Dazu zählen Mindestlöhne, Sozialversicherung, Arbeitsschutz, Krankmeldung sowie das Recht, sich gewerkschaftlich zu organisieren und Tarifverhandlungen zu führen.

Die S&D-Fraktion bemüht sich seit jeher, zu gewährleisten, dass die EU zuallererst für die Menschen da ist, und pocht darauf, das den sozialen Rechten dieselbe Priorität zukommt wie Wirtschafts- und Umweltzielen. Zwei Jahre nach dem Sozialgipfel von Porto, bei dem wir zentrale Pflichten und Zielvorgaben definiert haben, reiste unsere Fraktion kürzlich erneut nach Portugal, um ihren Kampf für eine florierende Zukunft für alle Europäerinnen und Europäer zu verstärken.

Unsere politische Familie brachte die europäische Säule sozialer Rechte 2017 in Göteborg auf den Weg. Vier Jahre später wurde auf dem Sozialgipfel von Porto ein Aktionsplan mit konkreten Verpflichtungen und Zielvorgaben verabschiedet. Im Mai dieses Jahres lag unser Hauptaugenmerk auf der Stärkung der sozialen Säule und der Bewältigung der sozialen Auswirkungen der Coronapandemie und des Krieges in der Ukraine.

Beim Gipfel von Porto wurden drei wichtige soziale Ziele für 2030 formuliert: eine Beschäftigungsquote von mindestens 78 % in der EU, die Teilnahme von mindestens 60 % aller Erwachsenen an Aus- und Weiterbildungsmaßnahmen pro Jahr und die Reduzierung der Zahl von Armut oder sozialer Ausgrenzung bedrohter Menschen um mindestens 15 Millionen, darunter fünf Millionen Kinder. Dies reicht jedoch nicht aus. Wir fordern daher zusätzliche Zielvorgaben, etwa die Schaffung hochwertiger Arbeitsplätze, eine tarifvertragliche Abdeckung von mindestens 80 %, keine Todesfälle mehr am Arbeitsplatz und die Beseitigung der Obdachlosigkeit bis 2030.

Wir wollen ein Europa, in dem alle Beschäftigten angemessen entlohnt werden, sich alle Familien eine Wohnung leisten können und in dem kein Kind in Armut aufwächst. Die Zukunft Europas wird sozial sein, andernfalls wird es kein Europa geben, so wie wir es kennen und wie wir es uns wünschen. Um all das zu erreichen, sind verstärkte Anstrengungen nötig, damit wir unser Versprechen einlösen können, allen Menschen in Europa ein würdiges Leben und menschenwürdige Arbeit zu garantieren. Genau darum geht es bei der sozialen Säule.

Die wirtschaftlichen Folgen der Coronapandemie stellen junge Menschen bei der Suche nach einem guten Arbeitsplatz vor neue große Hindernisse. Die Gefahr der Ausbeutung ist sehr real. Es ist höchste Zeit, dass wir unbezahlte Praktika als das benennen, was sie sind: eine Form der Ausbeutung von Arbeitskräften und eine Verletzung der Rechte junger Menschen. Deswegen setzen wir uns dafür ein, unbezahlte Praktika auf den europäischen Arbeitsmärkten zu verbieten. Praktikantinnen und Praktikanten müssen ein Mindestgehalt erhalten. Wir kämpfen für das Recht von Millionen junger Europäerinnen und Europäer auf faire Behandlung am Arbeitsplatz und die Verbesserung ihrer wirtschaftlichen und sozialen Bedingungen. Die Rechte junger Menschen gehören ganz oben auf die Agenda der Europäischen Union.

Wir können es schaffen, die Jugendarbeitslosigkeit in Europa bis 2030 um mindestens 50 % zu senken. Die von der Sozialdemokratischen Fraktion nach der letzten Wirtschaftskrise durchgesetzte Jugendgarantie hat mehr als zehn Millionen jungen Menschen zu einem Arbeitsplatz verholfen – eine Erfolgsgeschichte, auf die wir stolz sind, und ein gutes Instrument, das sich an neue Herausforderungen anpassen lässt. Nun müssen wir mit Investitionen zur Schaffung hochwertiger Arbeitsplätze und einem Verbot unbezahlter Praktika nachlegen, die junge Menschen ausbeuten und ihre Rechte missachten. Es ist an der Zeit, die Rechte junger Menschen ganz oben auf die Tagesordnung der EU zu setzen.

Obwohl Asbest in der Europäischen Union seit 2005 verboten ist und in vielen Mitgliedstaaten schon davor verboten war, ist Asbest weiter in vielen älteren Gebäuden vorhanden. In der EU gehen 80 % aller berufsbedingten Krebserkrankungen erwiesenermaßen auf Asbest zurück.

Es wird geschätzt, dass 4,1 bis 7,3 Millionen Menschen bei der Arbeit mit Asbest in Berührung kommen. 97 % davon sind im Baugewerbe und in angeschlossenen Berufen, etwa als Dachdecker, Installateur, Zimmerer oder Bodenleger tätig, 2 % arbeiten in der Abfallwirtschaft.

Die S&D-Fraktion ist der festen Meinung, dass keine Zeit verschwendet werden und nichts unversucht bleiben darf, um die Exposition von Arbeitnehmerinnen und Arbeitnehmern gegenüber diesem hochgefährlichen Stoff zu begrenzen, der die Hauptursache für berufsbedingte Krebserkrankungen in Europa ist. Es ist höchste Zeit, unsere Vision wahrzumachen, alle arbeitsbedingten Todesfälle zu verhindern.

Die Europäische Kommission hat im September 2022 eine Überarbeitung der Richtlinie von 2009 vorgeschlagen, die Beschäftigte vor asbestbedingten Risiken schützen soll. Leider konnte der Kommissionsvorschlag unsere Erwartungen nicht erfüllen. Wir fordern eine rigorose Änderung der Asbestvorschriften, um Beschäftigte angemessen gegen berufsbedingte Krebserkrankungen zu schützen. Dafür sind weit strengere Expositionsgrenzwerte nötig, ausgedrückt in 1000 Fasern pro Kubikmenter, auf die wir in der Entschließung des Parlaments vom Oktober 2021 gedrängt haben. Der von der Kommission vorgeschlagene – und bislang von den EU-Mitgliedstaaten akzeptierte – Grenzwert liegt zehnmal höher. Ihre Ambition ist also zehnmal niedriger. Wir werden weiter unermüdlich an der Verwirklichung unseres Ziels arbeiten, alle arbeitsbedingten Todesfälle in Europa verhindern.

Achtzig Millionen Menschen in Europa haben keinen bezahlbaren Wohnraum. Jeden Tag steigt die Zahl derer, die Schwierigkeiten haben, ihre Miete oder die Heizkosten für ihre Wohnung zu bezahlen. Zunehmend sind auch Gruppen mit mittlerem Einkommen von der Wohnungskrise betroffen, die sich während der Coronapandemie noch deutlich verschärft hat. Wohnen ist ein Menschenrecht, daher müssen alle Menschen in Europa Zugang zu angemessenem und bezahlbarem Wohnraum erhalten.

Die galoppierende Wohnungskrise ist auch ein Zeichen für ein Marktversagen. Wohnraum ist zu einem Spekulationsobjekt geworden. Gleichzeitig beschleunigt der „Airbnb-Effekt“ die Mietpreisspirale und die Gentrifizierung in einem Ausmaß, das die Anwohner keine bezahlbaren Wohnungen mehr finden lässt. Wir müssen einen gut regulierten Markt schaffen, der bezahlbaren Wohnraum für alle sicherstellt. Die Lösung der Wohnungskrise wird zu einem Testfall für die Solidarität und den Zusammenhalt unserer Gesellschaft. Niemanden zurückzulassen bedeutet in erster Linie, allen ein Dach über dem Kopf zu geben. Zur Lösung der Wohnungskrise fordern wir eine integrierte EU-Strategie, die günstige Rahmenbedingungen für nationale, regionale und lokale Behörden schafft.

Wir schlagen eine Reihe zukunftsweisender Maßnahmen vor, etwa eine Mietpreiskontrolle, die Herauslösung der Sozialausgaben aus der Steuerpolitik, Regeln für das Gastgewerbe, um eine „Touristifizierung“ zu vermeiden, die Neudefinition der Quote für die Wohnkostenüberbelastung, die Aufnahme von Kriterien für nachhaltiges Wohnen und die Förderung der Kreislaufwirtschaft. Zudem sollte die öffentliche Wohnungspolitik von den Wettbewerbs- und Beihilferegeln ausgenommen werden. Wir fordern auch, die Bezahlbarkeit von Wohnraum in das Europäische Semester und die landesweiten Pläne für bezahlbaren Wohnraum in die nationalen Reformprogramme aufzunehmen. Alle Menschen haben das Recht auf ein Zuhause.

Sociale rettigheder er grundlaget for et retfærdigt og inkluderende samfund - de sikrer, at alle mennesker behandles lige, får lige muligheder og beskyttes mod diskrimination. Disse rettigheder omfatter vigtige områder som uddannelse, sundhedspleje, bolig, beskæftigelse, social sikring og kulturel adgang og giver mennesker mulighed for at leve et meningsfuldt liv. De garanterer adgang til kvalitetsuddannelse, sundhedspleje, sikker bolig, fair beskæftigelse, social støtte og berigende kulturelle oplevelser. Ved at fremme social samhørighed og reducere uligheder skaber sociale rettigheder et harmonisk og blomstrende samfund for alle.

Det skal kunne betale sig at arbejde. En ud af seks europæere tjener ikke nok til at få enderne til at mødes. Selv om de arbejder en hård 40-timers uge eller lægger endnu flere timer - med priser på himmelflugt - kan mange europæere ikke nyde en anstændig levestandard. Vi taler om de mennesker, der holder vores samfund flydende: supermarkedskasserere og hyldeopfyldere, kokke og tjenere, lastbilchauffører og plejepersonale, landbrugsmedhjælpere og vuggestuearbejdere. Disse mennesker er både undervurderede og underbetalte.

Direktivet om passende minimumslønninger vil endelig gøre en ende på denne skandale med arbejdere i fattigdom. Samtidig styrker vi kollektive forhandlinger som den bedste måde at garantere anstændige arbejdsvilkår i hele EU. Europas gamle misforståede opskrift med at sænke lønningerne og nedbryde de kollektive overenskomster på sektorplan gør ondt på folk. Det er tid til forandring, og vi går i spidsen for at få det til at ske: Lønningerne skal op, og arbejdstagernes forhandlingsstyrke skal øges. Mindstelønninger bør fungere som en anstændighedstærskel. At sætte dem på et passende niveau fungerer kun, når der tages højde for leveomkostningerne. Fair mindstelønninger vil gavne utallige europæere ved at mindske lønforskellen mellem kønnene og bekæmpe ulighed.

I dag tjener kvinder stadig i gennemsnit 14,1 % mindre end mænd i sammenlignelige stillinger. En sand skandale i det 21. århundrede.

Vi støtter kommissær Helena Dallis bestræbelser på at indføre et direktiv om løngennemsigtighed - et vigtigt første skridt til at gøre en ende på lønforskellene mellem mænd og kvinder, som stadig er alt for høje. Direktivet vil gælde for alle arbejdsgivere, både i den private og den offentlige sektor, og for alle arbejdstagere. Et stort flertal af EU-landene har ingen juridiske rammer for løngennemsigtighed. Med de nye foreslåede foranstaltninger til løngennemsigtighed vil det være muligt at identificere kønsskævheder i lønstrukturer eller utilstrækkelige lønninger. De nye tiltag vil gøre det muligt for arbejdstagere at opdage løndiskrimination og kræve deres rettigheder. Det vil gavne alle arbejdstagere, ikke kun kvinder.

Pandemien har påvirket kvinder uforholdsmæssigt meget, især dem med lavtlønnede og usikre job. Derfor er vi nu nødt til at fordoble vores indsats for at gøre en ende på lønforskellen mellem kønnene og støtte kvinders økonomiske sikkerhed. Men det er kun en del af problemet. De næste skridt må være at indføre fair mindstelønninger i hele EU, revidere direktivet om lige muligheder, fremme ligebehandling af mænd og kvinder på arbejdspladsen og vedtage direktivet om kvinder i bestyrelser.

Uber og co. sælger gerne ideen om en tredje vej mellem klassiske ansættelsesformer og selvstændig virksomhed. Og hvem ville ikke blive tiltrukket af et job, der lover hurtige penge, fleksible arbejdstider og at være sin egen chef? Men risikoen kan ikke bare placeres på arbejdstagernes og samfundets skuldre, mens platformsvirksomhederne bliver rige og ikke tager noget som helst ansvar.

Hvis Uber-chauffører i dag ikke har nogen kunder, hænger de på regningen for deres brændstof eller deres leasingkontrakt. Hvis Deliveroo-chauffører kommer ud for en cykelulykke under arbejdet, står de uden sygedagpenge. Hvis Helplings rengøringsassistenter bliver chikaneret, hvem skal de så henvende sig til? Og hvem skal betale deres pension, når den tid kommer? Samtidig står traditionelle virksomheder, som tilbyder deres medarbejdere fuld social beskyttelse og en anstændig løn, over for unfair konkurrence fra platformsvirksomheder, som underbyder de sociale rettigheder.

For at sikre, at teknologiske fremskridt omsættes til sociale fremskridt for alle, må vi vedtage love, der garanterer, at platformsarbejdere har de samme rettigheder som alle andre arbejdstagere, og at de samme regler gælder for platformsvirksomheder som for alle andre virksomheder. Nøglen til at opnå dette er at vende bevisbyrden om. Virksomhederne bør være forpligtet til at bevise, at de virkelig har at gøre med uafhængige, selvstændige iværksættere. Hvis de ikke kan bevise det, bør vi antage, at der eksisterer et ansættelsesforhold med platformsvirksomheden, med alt hvad det indebærer af arbejdsgiveransvar og arbejdstagerrettigheder. Det er på tide at garantere arbejdstagernes rettigheder i den digitale tidsalder.

Det er så bekvemt: Med et enkelt tryk på vores smartphones kan vi bestille mad hjem eller et lift til hvor som helst. Men appsene skjuler pænt den virkelige historie om platformsarbejderne, som alt for ofte fratages en rimelig løn, nægtes socialforsikring og nægtes betalt orlov og anstændige arbejdsforhold. Mens digitaliseringen vender op og ned på vores verden og ændrer den måde, vi arbejder, producerer, forbruger, elsker og lever på, skal vi sikre, at det ikke er arbejderne, der betaler prisen. Derfor kæmper vi for, at platformsarbejdere skal betragtes som ansatte med alle gældende rettigheder, medmindre platformsvirksomhederne kan bevise, at de har at gøre med ægte selvstændige. Gennem denne "afkræftelige formodning" om et ansættelsesforhold kan vi sikre, at platformsarbejdere får de rettigheder, de bør have ret til, såsom mindsteløn, socialforsikring, sundheds- og sikkerhedsbeskyttelse, sygeorlov samt retten til at organisere sig og deltage i kollektive forhandlinger.

S&D har altid bestræbt sig på at sikre, at EU sætter mennesker først, og vi insisterer på, at sociale rettigheder skal have samme prioritetsstatus som økonomiske og miljømæssige mål. To år efter det sociale topmøde i Porto - hvor vi fastsatte vigtige forpligtelser og mål - vendte S&D-gruppen for nylig tilbage til Portugal for yderligere at styrke vores kamp for en velstående fremtid for alle europæere.

I Göteborg i 2017 leverede vores politiske familie den europæiske søjle for sociale rettigheder. Fire år senere vedtog det sociale topmøde i Porto en handlingsplan med konkrete forpligtelser og mål. I maj 2021 fokuserede vi på at styrke den sociale søjle og tackle de sociale konsekvenser af Covid-19-pandemien og krigen i Ukraine.

Porto-topmødet definerede tre sociale hovedmål inden 2030: en beskæftigelsesgrad på mindst 78 % i EU, mindst 60 % af de voksne skal deltage i uddannelseskurser hvert år, og antallet af mennesker, der risikerer social udstødelse eller fattigdom, skal reduceres med mindst 15 millioner - herunder fem millioner børn. Men det er stadig ikke nok. Vi efterlyser flere mål, f.eks. skabelse af kvalitetsjob, mindst 80 % dækning af overenskomstforhandlinger inden 2030, nul dødsfald på arbejdspladsen og udryddelse af hjemløshed inden 2030.

Vi ønsker et Europa, hvor alle arbejdstagere tjener en anstændig løn, hvor alle familier har råd til et sted at bo, og hvor ingen børn vokser op i fattigdom. Europas fremtid vil være social, ellers vil der ikke længere være noget Europa, som vi kender det, og som vi ønsker det. For at opnå dette er vi nødt til at øge indsatsen for at indfri vores løfte om at sikre alle europæere et anstændigt liv og et anstændigt arbejde. Det er det, den sociale søjle handler om.

De økonomiske konsekvenser af Covid-19-pandemien skaber store nye forhindringer for unge mennesker, der forsøger at finde kvalitetsjob. Faren for udnyttelse er meget reel. Det er på tide at kalde ulønnede praktikophold ved deres rette navn: en form for udnyttelse af arbejdskraft og en krænkelse af unges rettigheder. Det er derfor, vi fører kampagne for at få forbudt ulønnet praktik og praktikophold på de europæiske arbejdsmarkeder. Vi står for millioner af unge europæeres ret til at blive behandlet retfærdigt på arbejdspladsen og til at forbedre deres økonomiske og sociale vilkår. Unges rettigheder hører til øverst på EU's dagsorden.

Inden 2030 kan vi reducere ungdomsarbejdsløsheden i Europa med mindst 50 %! Ungdomsgarantien, som blev gennemført af socialdemokraterne efter den sidste økonomiske krise, har hjulpet mere end 10 millioner unge i job. En succeshistorie, som vi er stolte af, og et godt værktøj, som vi kan tilpasse til nye udfordringer. Nu skal vi tage skridtet videre - med investeringer for at skabe kvalitetsjob og et forbud mod ulønnet praktik, som udnytter unge og krænker deres rettigheder. Det er på tide at sætte unges rettigheder øverst på EU's dagsorden.

Selvom asbest har været forbudt i EU siden 2005, og endda før det i mange medlemslande, indeholder mange bygninger fra før stadig asbest, og 80 % af de arbejdsrelaterede kræfttilfælde, der er anerkendt i EU, er forbundet med dette stof.

Det anslås, at mellem 4,1 og 7,3 millioner arbejdstagere er udsat for asbest. 97 % af disse arbejdstagere er i byggesektoren, herunder relaterede erhverv som tagdækkere, blikkenslagere, tømrere og gulvlæggere, og 2 % er i affaldshåndteringsindustrien.

S&D-gruppen er overbevist om, at der ikke bør spildes tid og gøres en indsats for at begrænse arbejdstagernes eksponering for dette yderst farlige stof - hovedårsagen til arbejdsrelateret kræft i Europa. Det er på tide at leve op til vores forpligtelse til visionen om ingen arbejdsrelaterede dødsfald.

I september 2022 foreslog Europa-Kommissionen en revision af direktivet fra 2009, der skulle beskytte arbejdstagere mod asbestrelaterede risici. Forslaget levede ikke op til vores forventninger. Vi har opfordret til en grundig revision af asbestlovgivningen for at sikre ordentlig beskyttelse mod arbejdsrelaterede kræftformer. Det kræver meget strengere eksponeringsgrænser på 1000 fibre pr. m3, som vi opfordrede til i Parlamentets beslutning, der blev vedtaget i oktober 2021. Den grænse, som Kommissionen har foreslået - og som EU's medlemslande indtil videre har accepteret - er ti gange højere, så deres ambition er ti gange lavere. Vi vil arbejde utrætteligt for at nå vores mål om nul arbejdsrelaterede dødsfald i Europa.

80 millioner europæere mangler en bolig, de har råd til. Hver dag vokser antallet af mennesker, der kæmper for at betale deres husleje eller energiregningerne til opvarmning af deres hjem. I stigende grad bliver mellemindkomstgrupper også ramt af en boligkrise, der er blevet alvorligt forværret under Covid-19-krisen. Bolig er en menneskerettighed, og alle europæere skal have adgang til anstændige boliger til en overkommelig pris.

Den omsiggribende boligkrise er også en markedssvigt. Boliger er blevet genstand for spekulation. Samtidig fremskynder "Airbnb-effekten" spiralen af udlejningspriser og gentrificering til et niveau, hvor lokale beboere ikke længere kan finde og have råd til en bolig. Vi må sikre, at der er et velreguleret marked, som er i stand til at levere boliger til en overkommelig pris til alle. At løse boligkrisen vil blive en prøve på solidariteten og sammenhængskraften i vores samfund. At lade ingen i stikken betyder først og fremmest at give alle tag over hovedet. For at løse boligkrisen opfordrer vi til en integreret EU-strategi for at skabe gunstige rammer for nationale, regionale og lokale myndigheder.

Vi foreslår en række progressive politikker som f.eks. foranstaltninger til kontrol af lejepriser, udelukkelse af sociale udgifter fra finanspolitikken, regler for hotel- og restaurationsbranchen for at undgå "turistificering", revision af satsen for overbelastning af boligudgifter, inddragelse af kriterier for boligers bæredygtighed og støtte til den cirkulære økonomi. Offentlig boligpolitik bør udelukkes fra konkurrence- og statsstøttereglerne. Vi kræver, at boliger til en overkommelig pris skal indgå i det europæiske semester, og at nationale planer for boliger til en overkommelig pris skal indarbejdes i de nationale reformprogrammer. Alle fortjener et sted at kalde deres hjem.

Sociální práva jsou základem spravedlivé a inkluzivní společnosti - zajišťují, aby se s každým člověkem zacházelo stejně, aby měl rovné příležitosti a byl chráněn před diskriminací. Tato práva zahrnují důležité oblasti, jako je vzdělávání, zdravotní péče, bydlení, zaměstnání, sociální zabezpečení a kulturní přístup, a umožňují lidem žít smysluplný život. Zaručují přístup ke kvalitnímu vzdělání, zdravotní péči, bezpečnému bydlení, spravedlivému zaměstnání, sociální podpoře a obohacujícím kulturním zážitkům. Podporou sociální soudržnosti a snižováním nerovností vytvářejí sociální práva harmonické a prosperující společenství pro všechny.

Práce se musí vyplatit. Každý šestý Evropan si nevydělá tolik, aby mohl vyjít s penězi. Přestože pracují náročný čtyřicetihodinový pracovní týden nebo si přivydělávají ještě více hodin - při prudce rostoucích cenách -, mnoho Evropanů si nemůže užívat důstojné životní úrovně. Mluvíme o lidech, kteří drží naši společnost nad vodou: o pokladních v supermarketech a skladnících v regálech, kuchařích a číšnících, řidičích kamionů a pečovatelích, pomocnících na farmách a zaměstnancích jeslí. Tito lidé jsou podhodnoceni a nedostatečně placeni.

Směrnice o přiměřené minimální mzdě konečně ukončí tento skandál s chudobou zaměstnanců. Zároveň posilujeme kolektivní vyjednávání jako nejlepší způsob, jak zajistit důstojné pracovní podmínky v celé EU. Starý chybný evropský recept na snižování mezd a rušení odvětvových kolektivních smluv lidem škodí. Je čas na změnu a my stojíme v čele úsilí o její uskutečnění: mzdy se musí zvýšit a vyjednávací síla zaměstnanců musí vzrůst. Minimální mzda by měla fungovat jako hranice slušnosti. Jejich stanovení na přiměřené úrovni funguje pouze při zohlednění životních nákladů. Spravedlivé minimální mzdy přinesou prospěch nespočtu Evropanů tím, že sníží rozdíly v odměňování žen a mužů a budou bojovat proti nerovnosti.

Ženy dnes stále vydělávají v průměru o 14,1 % méně než muži na srovnatelných pozicích. Skutečný skandál 21. století.

Podporujeme snahu komisařky Heleny Dalliové zavést směrnici o transparentnosti odměňování, která je prvním nezbytným krokem k odstranění stále příliš vysokých rozdílů v odměňování mužů a žen. Směrnice se bude vztahovat na všechny zaměstnavatele v soukromém i veřejném sektoru a na všechny zaměstnance. Velká většina zemí EU nemá žádný právní rámec pro transparentnost odměňování. Díky nově navrhovaným opatřením v oblasti transparentnosti odměňování bude možné odhalit genderové předsudky ve struktuře odměňování nebo neadekvátní platy. Nová opatření umožní pracovníkům odhalit diskriminaci v odměňování a domáhat se svých práv. Z toho budou mít prospěch všichni pracovníci, nejen ženy.

Tato pandemie neúměrně postihuje ženy, zejména ty, které mají špatně placenou a nejistou práci. Proto nyní musíme zdvojnásobit své úsilí o odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů a podpořit ekonomickou bezpečnost žen. To je však jen jedna část problému. Dalšími kroky musí být zavedení spravedlivé minimální mzdy v celé EU, revize směrnice o rovných příležitostech, podpora rovného zacházení s muži a ženami v práci a přijetí směrnice o ženách ve správních radách.

Uber a spol. rádi prodávají myšlenku třetí cesty mezi klasickými formami zaměstnání a samostatnou výdělečnou činností. A skutečně, koho by nelákala práce, která slibuje rychlé peníze, flexibilní pracovní dobu a možnost být svým vlastním šéfem? Rizika však nelze jednoduše přenášet na bedra zaměstnanců a společnosti, zatímco společnosti provozující platformy bohatnou a nenesou žádnou odpovědnost.

Pokud dnes řidiči Uberu nemají žádné zákazníky, zůstane jim účet za pohonné hmoty nebo leasingová smlouva. Pokud se řidičům Deliveroo stane při práci nehoda na kole, zůstanou bez nemocenské. Pokud jsou uklízečky Helplingu obtěžovány, na koho se obrátí? A kdo jim bude platit důchod, až přijde čas? Tradiční společnosti, které svým zaměstnancům nabízejí plnou sociální ochranu a důstojnou mzdu, zároveň čelí nekalé konkurenci ze strany společností platforem, které podkopávají sociální práva.

Abychom zajistili, že se technologický pokrok promítne do sociálního pokroku pro všechny, musíme přijmout zákony, které zaručí, že pracovníci platforem budou mít stejná práva jako všichni ostatní pracovníci a že pro společnosti platforem budou platit stejná pravidla jako pro všechny ostatní společnosti. Klíčem k dosažení tohoto cíle je obrácení důkazního břemene. Společnosti by měly mít povinnost prokázat, že skutečně jednají s nezávislými, samostatně výdělečně činnými podnikateli. Pokud to nemohou prokázat, měli bychom předpokládat, že s platformovou společností existuje pracovněprávní vztah se všemi povinnostmi zaměstnavatele a právy zaměstnanců, které z toho vyplývají. Je načase zaručit práva pracovníků v digitálním věku.

Je to tak pohodlné: jedním klepnutím na chytrý telefon si můžeme objednat jídlo až domů nebo odvoz kamkoli. Aplikace však elegantně zakrývají skutečný příběh pracovníků platforem, kteří jsou příliš často zbaveni spravedlivé mzdy, je jim odepřeno sociální pojištění a je jim odepřena placená dovolená a důstojné pracovní podmínky. Zatímco digitalizace převrací náš svět vzhůru nohama a mění způsob, jakým pracujeme, vyrábíme, spotřebováváme, milujeme a žijeme, musíme zajistit, aby na to nedopláceli pracovníci. Proto bojujeme za to, aby pracovníci platforem byli považováni za zaměstnance se všemi příslušnými právy, pokud společnosti provozující platformy neprokáží, že se jedná o skutečné osoby samostatně výdělečně činné. Díky této "vyvratitelné domněnce" zaměstnaneckého poměru můžeme zajistit, aby pracovníci platforem získali práva, která by jim měla náležet, jako je minimální mzda, sociální pojištění, ochrana zdraví a bezpečnosti, nemocenská dovolená, a také právo organizovat se a zapojit se do kolektivního vyjednávání.

S&D vždy usilovala o to, aby EU kladla na první místo lidi, a trváme na tom, že sociální práva musí mít stejnou prioritu jako hospodářské a environmentální cíle. Dva roky po sociálním summitu v Portu, kde jsme stanovili klíčové závazky a cíle, se skupina S&D nedávno vrátila do Portugalska, aby dále posílila náš boj za prosperující budoucnost pro všechny Evropany.

V Göteborgu v roce 2017 naše politická rodina představila Evropský pilíř sociálních práv. O čtyři roky později byl na sociálním summitu v Portu přijat akční plán s konkrétními závazky a cíli. V květnu 2021 jsme se zaměřili na posílení sociálního pilíře a také na řešení sociálních dopadů pandemie Covid-19 a války na Ukrajině.

Na summitu v Portu byly definovány tři hlavní sociální cíle do roku 2030: minimálně 78% míra zaměstnanosti v EU, nejméně 60 % dospělých v kurzech odborné přípravy ročně a snížení počtu osob ohrožených sociálním vyloučením nebo chudobou o nejméně 15 milionů - včetně pěti milionů dětí. To však stále nestačí. Požadujeme další cíle, jako je vytváření kvalitních pracovních míst, alespoň 80% pokrytí kolektivním vyjednáváním do roku 2030, nulový počet úmrtí na pracovišti a vymýcení bezdomovectví do roku 2030.

Chceme Evropu, kde všichni pracovníci vydělávají důstojnou mzdu, všechny rodiny si mohou dovolit bydlení a žádné dítě nevyrůstá v chudobě. Budoucnost Evropy bude sociální, jinak už nebude Evropa, jak ji známe a jak ji chceme. Abychom toho dosáhli, musíme zvýšit úsilí o splnění našeho slibu zajistit všem Evropanům důstojný život a důstojnou práci. Právě o tom je sociální pilíř.

Ekonomické důsledky pandemie Covid-19 vytvářejí nové obrovské překážky pro mladé lidi, kteří se snaží najít kvalitní práci. Nebezpečí vykořisťování je velmi reálné. Je načase nazývat neplacené stáže pravým jménem: forma pracovního vykořisťování a porušování práv mladých lidí. Proto vedeme kampaň za zákaz neplacených stáží a praxí na evropských trzích práce. Hájíme právo milionů mladých Evropanů na spravedlivé zacházení na pracovišti a na zlepšení jejich ekonomických a sociálních podmínek. Práva mladých lidí patří na přední místo v agendě Evropské unie.

Do roku 2030 můžeme snížit nezaměstnanost mladých lidí v Evropě nejméně o 50 %! Záruka pro mladé lidi, kterou po poslední hospodářské krizi prosadili socialisté a demokraté, pomohla více než 10 milionům mladých lidí získat práci. Je to úspěch, na který jsme hrdí, a dobrý nástroj, který můžeme přizpůsobit novým výzvám. Nyní musíme přidat - investicemi do vytváření kvalitních pracovních míst a zákazem neplacených stáží, které mladé lidi vykořisťují a porušují jejich práva. Je načase, aby se práva mladých lidí dostala do popředí agendy EU.

Ačkoli je azbest v Evropské unii zakázán od roku 2005 a v mnoha členských státech dokonce již dříve, mnoho budov postavených dříve azbest stále obsahuje a 80 % případů rakoviny související s prací uznaných v Unii je spojeno s touto látkou.

Odhaduje se, že azbestu je vystaveno 4,1 až 7,3 milionu pracovníků. 97 % těchto pracovníků pracuje ve stavebnictví, včetně souvisejících profesí, jako jsou pokrývači, klempíři, tesaři a podlaháři, a 2 % v odvětví nakládání s odpady.

Skupina S&D je pevně přesvědčena, že by se neměl ztrácet čas a nemělo by se šetřit úsilím, aby se omezilo vystavení pracovníků této vysoce nebezpečné látce, která je hlavní příčinou rakoviny související s prací v Evropě. Je na čase splnit náš závazek, že nedojde k žádnému úmrtí v souvislosti s prací.

V září 2022 navrhla Evropská komise revizi směrnice z roku 2009, jejímž cílem je chránit pracovníky před riziky spojenými s azbestem. Její návrh nesplnil naše očekávání. Vyzývali jsme k důsledné revizi právních předpisů týkajících se azbestu, aby byla zajištěna řádná ochrana před rakovinou související s prací. To vyžaduje mnohem přísnější limity expozice, stanovené na 1000 vláken na m3, jak jsme naléhavě požadovali v usnesení Parlamentu přijatém v říjnu 2021. Limit navržený Komisí - a dosud přijatý členskými státy EU - je desetkrát vyšší, takže jejich ambice je desetkrát nižší. Budeme neúnavně pracovat na dosažení našeho cíle, kterým je nulový počet úmrtí při práci v Evropě.

80 milionů Evropanů nemá dostupné bydlení. Každým dnem roste počet lidí, kteří mají problém zaplatit nájem nebo účty za energie na vytápění svých domovů. Stále častěji jsou krizí bydlení postiženy i středněpříjmové skupiny, která se během krize Covid-19 výrazně zhoršila. Bydlení je lidské právo a všichni Evropané musí mít přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení.

Rozsáhlá bytová krize je také selháním trhu. Bydlení se stalo předmětem spekulací. Současně "efekt Airbnb" urychluje spirálu cen nájmů a gentrifikace na úroveň, kdy místní obyvatelé již nemohou najít a dovolit si bydlení. Musíme zajistit, aby existoval dobře regulovaný trh, který bude schopen zajistit dostupné bydlení pro všechny. Řešení bytové krize se stane zkouškou solidarity a soudržnosti naší společnosti. Nenechat nikoho pozadu znamená především zajistit všem střechu nad hlavou. K řešení bytové krize vyzýváme k vytvoření integrované strategie EU, která by vytvořila příznivý rámec pro národní, regionální a místní orgány.

Navrhujeme řadu progresivních politik, jako jsou opatření pro kontrolu cen nájemného, vyloučení sociálních výdajů z fiskálních politik, pravidla pro pohostinské služby, aby se zabránilo "turistizaci", revize míry nadměrného zatížení náklady na bydlení, zahrnutí kritérií udržitelnosti bydlení a podpora oběhového hospodářství. Veřejná politika bydlení by měla být vyloučena z pravidel hospodářské soutěže a státní podpory. Požadujeme, aby dostupnost bydlení byla zahrnuta do evropského semestru a aby národní plány dostupného bydlení byly začleněny do národních programů reforem. Každý si zaslouží místo, kterému může říkat domov.

Социалните права са в основата на едно справедливо и приобщаващо общество - те гарантират, че всеки човек е третиран еднакво, че му се предоставят равни възможности и че е защитен от дискриминация. Обхващайки жизненоважни области като образование, здравеопазване, жилищно настаняване, заетост, социална сигурност и културен достъп, тези права дават възможност на хората да водят пълноценен живот. Те гарантират достъп до качествено образование, здравеопазване, сигурни жилища, справедлива заетост, социална подкрепа и обогатяващ културен опит. Като насърчават социалното сближаване и намаляват неравенствата, социалните права създават хармонична и процъфтяваща общност за всички.

Работата трябва да се плаща. Един от всеки шест европейци не печели достатъчно, за да свърже двата края. Въпреки че работят на тежка 40-часова работна седмица или работят дори повече часове - при нарастващите цени - много европейци не могат да се радват на приличен стандарт на живот. Става дума за хората, които поддържат нашето общество: касиери в супермаркети и подреждачи на рафтове, готвачи и сервитьори, шофьори на камиони и болногледачи, работници във ферми и детски ясли. Тези хора са както недооценени, така и недостатъчно платени.

Директивата за адекватно минимално заплащане най-накрая ще сложи край на този скандал с бедните работници. Същевременно ние укрепваме колективното договаряне като най-добрия начин за гарантиране на достойни условия на труд в целия ЕС. Старата погрешна рецепта на Европа за намаляване на заплатите и разрушаване на секторните колективни трудови договори вреди на хората. Време е за промяна и ние сме начело на инициативата за нейното осъществяване: заплатите трябва да се повишат, а преговорната сила на работниците - да нарасне. Минималната работна заплата трябва да функционира като праг на благоприличие. Определянето им на адекватно ниво е работещо само когато се вземат предвид разходите за живот. Справедливите минимални заплати ще бъдат от полза за безброй европейци, като намалят разликата в заплащането на мъжете и жените и се борят с неравенството.

Днес жените все още получават средно с 14,1% по-малко от мъжете на подобни позиции. Истински скандал в 21-ви век.

Подкрепяме усилията на комисар Хелена Дали за въвеждане на директива за прозрачност на заплащането - важна първа стъпка за премахване на разликите в заплащането на мъжете и жените, които все още са твърде големи. Директивата ще се прилага за всички работодатели, както в частния, така и в публичния сектор, и за всички работници. Голяма част от страните от ЕС нямат правна рамка за прозрачност на заплащането. С новите предложени мерки за прозрачност на заплащането ще бъде възможно да се установят половите отклонения в структурата на заплащането или неадекватните възнаграждения. Новите мерки ще позволят на работниците да открият дискриминация в заплащането и да потърсят правата си. Това ще бъде от полза за всички работници, а не само за жените.

Пандемията е засегнала непропорционално жените, особено тези с нископлатена и несигурна работа. Ето защо сега трябва да удвоим усилията си, за да премахнем разликата в заплащането на жените и мъжете и да подкрепим икономическата сигурност на жените. Но това е само една част от проблема. Следващите стъпки трябва да бъдат въвеждане на справедливи минимални заплати в целия ЕС, преразглеждане на Директивата за равните възможности, насърчаване на равното третиране на мъжете и жените на работното място и приемане на Директивата за жените в управителните съвети.

Uber и компания обичат да продават идеята за трети път между класическите форми на заетост и самостоятелната заетост. И наистина, кой не би бил привлечен от работа, която обещава бързи пари, гъвкаво работно време и собствен шеф? Но рисковете не могат просто да се прехвърлят изцяло върху плещите на работниците и обществото, докато платформените компании забогатяват и не поемат никаква отговорност.

Днес, ако шофьорите на Uber нямат клиенти, те остават със сметката за горивото или лизинговия си договор. Ако шофьорите на Deliveroo претърпят инцидент с велосипед по време на работа, те остават без болнични. Ако чистачите на Helpling са тормозени, към кого се обръщат? И кой ще им плаща пенсията, когато дойде времето? В същото време традиционните компании, които предлагат на служителите си пълна социална защита и достойно заплащане, са изправени пред нелоялната конкуренция на платформени компании, които подкопават социалните права.

За да гарантираме, че технологичният прогрес се превръща в социален прогрес за всички, трябва да приемем закони, които да гарантират, че работниците в платформите имат същите права като всички останали работници и че за платформените компании се прилагат същите правила, както за всички останали компании. Ключът към постигането на тази цел е обръщането на тежестта на доказване. Дружествата трябва да бъдат задължени да доказват, че наистина работят с независими, самостоятелно заети предприемачи. Ако не могат да докажат това, следва да приемем, че съществува трудово правоотношение с платформеното дружество, с всички произтичащи от това отговорности на работодателя и права на работниците. Време е да се гарантират правата на работниците в цифровата ера.

Тя е толкова удобна: с едно докосване на смартфона можем да поръчаме храна до дома си или превоз до където и да било. Но приложенията грижливо прикриват истинската история на работниците от платформите, които твърде често са лишени от справедливо заплащане, не са социално осигурени и им се отказва платен отпуск и достойни условия на труд. Докато цифровизацията преобръща света ни, променяйки начина, по който работим, произвеждаме, консумираме, обичаме и живеем, трябва да гарантираме, че работниците не са тези, които плащат цената. Ето защо се борим за това работниците в платформите да бъдат считани за служители с всички приложими права, освен ако платформените компании не могат да докажат, че става въпрос за истински самостоятелно заети лица. Чрез тази "оборима презумпция" за трудово правоотношение можем да гарантираме, че работниците в платформите получават правата, които би трябвало да им се полагат, като минимални заплати, социално осигуряване, защита на здравето и безопасността, отпуск по болест, както и правото да се организират и да участват в колективни преговори.

С&Д винаги са се стремили да гарантират, че ЕС поставя хората на първо място, и настояваме социалните права да получат същия приоритетен статут като икономическите и екологичните цели. Две години след Социалната среща на върха в Порто, на която определихме ключови ангажименти и цели, Групата на С&Д наскоро се завърна в Португалия, за да продължи да укрепва борбата си за проспериращо бъдеще за всички европейци.

В Гьотеборг през 2017 г. нашето политическо семейство представи Европейския стълб на социалните права. Четири години по-късно на социалната среща на върха в Порто беше приет план за действие с конкретни ангажименти и цели. През май 2021 г. се съсредоточихме върху укрепването на социалния стълб, както и върху преодоляването на социалното въздействие на пандемията Ковида-19 и войната в Украйна.

На срещата на върха в Порто бяха определени три основни социални цели до 2030 г.: минимум 78 % равнище на заетост в ЕС, най-малко 60 % от възрастните да участват в курсове за обучение всяка година и намаляване на броя на хората, изложени на риск от социално изключване или бедност, с най-малко 15 милиона - включително пет милиона деца. Но това все още не е достатъчно. Призоваваме за повече цели, като например създаване на качествени работни места, поне 80% покритие на колективното договаряне до 2030 г., нула смъртни случаи на работното място и изкореняване на бездомността до 2030 г.

Искаме Европа, в която всички работници получават достойно заплащане, всички семейства могат да си позволят жилище и нито едно дете не расте в бедност. Бъдещето на Европа ще бъде социално или няма да има повече Европа, каквато я познаваме и каквато я искаме. За да постигнем това, трябва да увеличим усилията си, за да изпълним обещанието си да осигурим достоен живот и достоен труд на всички европейци. Това е смисълът на социалния стълб.

Икономическите последици от пандемията Covid-19 създават нови огромни пречки пред младите хора, които се опитват да намерят качествена работа. Опасността от експлоатация е съвсем реална. Време е да наречем неплатените стажове с истинското им име: форма на трудова експлоатация и нарушение на правата на младите хора. Ето защо провеждаме кампания за забрана на неплатените стажове и практики на европейските пазари на труда. Ние защитаваме правото на милиони млади европейци да бъдат третирани справедливо на работното място и да подобрят икономическите и социалните си условия. Правата на младите хора са на първо място в дневния ред на Европейския съюз.

До 2030 г. можем да намалим младежката безработица в Европа с поне 50%! Гаранцията за младежта, прокарана от социалистите и демократите след последната икономическа криза, помогна на повече от 10 милиона млади хора да си намерят работа. Успех, с който се гордеем, и добър инструмент, който можем да адаптираме към новите предизвикателства. Сега трябва да се активизираме - с инвестиции за създаване на качествени работни места и забрана на неплатените стажове, които експлоатират младите хора и нарушават техните права. Време е правата на младите хора да бъдат поставени на първо място в дневния ред на ЕС.

Въпреки че азбестът е забранен в Европейския съюз от 2005 г., а в много държави членки и преди това, много сгради, построени преди това, все още съдържат азбест, а 80% от раковите заболявания, свързани с работата, признати в Съюза, са свързани с това вещество.

Смята се, че от 4,1 до 7,3 милиона работници са изложени на въздействието на азбест. 97 % от тези работници са в строителния сектор, включително свързаните с него професии като покривници, водопроводчици, дърводелци и подизпълнители, а 2 % са в сектора за управление на отпадъци.

Групата S&D е твърдо убедена, че не трябва да се губи време и да се пестят усилия, за да се ограничи излагането на работниците на това изключително опасно вещество - основната причина за свързаните с работата ракови заболявания в Европа. Време е да изпълним ангажимента си към визията да няма смъртни случаи, свързани с работата.

През септември 2022 г. Европейската комисия предложи преразглеждане на директивата от 2009 г., предназначена за защита на работниците от рискове, свързани с азбеста. Нейното предложение не отговори на нашите очаквания. Призоваваме за стриктно преразглеждане на азбестовото законодателство, за да се осигури подходяща защита срещу свързаните с работата ракови заболявания. Това изисква много по-строги гранични стойности на експозиция, определени на 1000 влакна на m3 , както настояхме в резолюцията на Парламента, приета през октомври 2021 г. Границата, предложена от Комисията - и досега приета от държавите членки на ЕС - е десет пъти по-висока, така че тяхната амбиция е десет пъти по-ниска. Ще работим неуморно, за да постигнем целта си за нула смъртни случаи, свързани с работата, в Европа.

80 милиона европейци нямат жилища на достъпни цени. С всеки изминал ден броят на хората, които изпитват затруднения да плащат наема си или сметките за енергия за отопление на жилищата си, нараства. Все по-често групите със средни доходи също са засегнати от жилищната криза, която сериозно се задълбочи по време на кризата Ковида-19. Жилището е човешко право и всички европейци трябва да имат достъп до достойни и достъпни жилища.

Разразилата се жилищна криза е и пазарен провал. Жилищата се превърнаха в обект на спекулации. В същото време "ефектът на Airbnb" ускорява спиралата на цените на наемите и джентрификацията до ниво, при което местните жители вече не могат да намерят и да си позволят жилище. Трябва да гарантираме наличието на добре регулиран пазар, способен да осигури достъпни жилища за всички. Решаването на жилищната криза ще се превърне в тест за солидарността и сплотеността на нашето общество. Да не изоставяме никого означава преди всичко да осигурим покрив над главите на всички. За да се реши жилищната криза, призоваваме за интегрирана стратегия на ЕС, която да създаде благоприятна рамка за националните, регионалните и местните власти.

Предлагаме редица прогресивни политики, като например мерки за контрол на наемните цени, изключване на социалните разходи от фискалните политики, правила за хотелиерските услуги, за да се избегне "туристизацията", преразглеждане на процента на свръхнатоварване с жилищни разходи, включване на критерии за устойчивост на жилищата и подкрепа за кръговата икономика. Публичната жилищна политика следва да бъде изключена от правилата за конкуренция и държавни помощи. Настояваме достъпността на жилищата да бъде включена в европейския семестър, а националните планове за достъпно жилищно настаняване да бъдат включени в националните програми за реформи. Всеки заслужава място, което да нарече свой дом.

Vi sätter jämställdhet mellan könen i centrum för vårt arbete, som ett av de kärnvärden vi strävar efter att upprätthålla. För vi vet att jämställda samhällen inte bara är till för kvinnor: de är lyckligare, friskare, säkrare, rättvisare och mer välmående - för alla.

Jämställdhet mellan kvinnor och män är en grundläggande rättighet som erkänns i Romfördraget från 1957, i stadgan om de grundläggande rättigheterna och som är en viktig princip i den europeiska pelaren för sociala rättigheter. Trots att EU är världsledande när det gäller jämställdhet har inget medlemsland ännu uppnått full jämställdhet mellan könen. Framstegen är fortfarande långsamma och otillräckliga, både i EU och globalt.

Enligt EU:s jämställdhetsindex 2022, som tagits fram av Europeiska jämställdhetsinstitutet, kommer jämställdhet inom EU att vara en realitet först om 60 år om vi fortsätter i samma takt som nu. Under FN:s kvinnokommission (UNCSW) i mars 2023 sade FN:s generalsekreterare António Guterres att det skulle ta ungefär 300 år innan jämställdhet mellan könen hade uppnåtts i hela världen.

Det är därför vi som socialdemokrater inte nöjer oss med medelmåttighet. Vi intensifierar våra ansträngningar i kampen. Det räcker inte med att öka medvetenheten: Vi uppmanar EU-kommissionen och alla EU:s medlemsländer att jämställdhetsintegrera all politik på lokal, nationell och europeisk nivå och att införa jämställdhetsbudgetering på alla nivåer.

För att se våra mål mer i detalj, läs vårt positionspapper om jämställdhet och kvinnors rättigheter.
Läs mer om vårt arbete i utskottet för kvinnors rättigheter och jämställdhet mellan kvinnor och män.

I Europa, sju kvinnor dödas varje dag av sina partners eller familjemedlemmar. Dessutom har en kvinna av tre utsatts för fysiskt och/eller sexuellt våld minst en gång under sin livstid. Kvinnor och flickor är också den stora majoriteten av offren för människohandel, i EU särskilt för sexuellt utnyttjande och prostitution(57% 2021 enligt Eurostat).

Våld mot kvinnor är ett av de största hindren för att uppnå verklig jämställdhet mellan kvinnor och män. S&D-gruppen fortsätter att kämpa för ett tufft direktiv som innehåller en stark samtyckesbaserad definition av våldtäkt. Men vår kamp stannar inte där. Vi uppmanar kommissionen att lägga fram ett förslag till rådet om att identifiera könsrelaterat våld som ett område som EU ska bekämpa, så att kvinnor överallt i EU skyddas från alla former av könsrelaterat våld.

60 procent av alla universitetsutbildade är kvinnor. Trots detta tjänar kvinnor i EU i genomsnitt 13 procent mindre än män. Det innebär att kvinnor, jämfört med sina manliga kollegor, i praktiken arbetar två månader om året utan lön. Den europeiska likalönedagen symboliserar ytterligare dessa två obetalda månader. På längre sikt leder lägre löner till lägre pensioner, vilket kan leda till en ökad risk för fattigdom. Pensionsgapet mellan kvinnor och män uppgår till 37 procent.

S&D-gruppen har kämpat för det nyligen antagna direktivet om lönetransparens. Denna lagstiftning kommer att kräva att EU-företag sätter stopp för alla befintliga löneskillnader mellan sina kvinnliga och manliga anställda genom att förbjuda lönesekretess och tvinga medlemsstaterna att fastställa påföljder för arbetsgivare som inte följer reglerna. Detta direktiv tar inte bara hänsyn till män och kvinnor, utan även till icke-binära personer; vi ska alla skyddas mot lönediskriminering, oavsett kön!

Men vårt arbete slutar inte här. Vår grupp vill främja könsblinda CV:n för att avskräcka företag och offentliga förvaltningar från att tillämpa könsdiskriminering under sina rekryteringsprocesser. Vi uppmanar kommissionen att föreslå ett anonymiserat "Europass-CV".

Sexuell och reproduktiv hälsa och rättigheter (SRHR) är en viktig prioritering för oss. Alla individer förtjänar rätten att få sin kroppsliga integritet, sitt privatliv och sin personliga autonomi respekterad. Ingen ska tvingas till oönskat moderskap, ingen ska dö i barnsäng eller utsättas för påtvingade medicinska ingrepp under förlossningen, och ingen kropp ska stympas eller utnyttjas.

För närvarande är abort fortfarande olagligt i två medlemsländer (Polen och Malta). Siffror visar att kriminalisering av abort inte leder till färre aborter, utan bara tvingar kvinnor att söka hemliga aborter där de riskerar sin hälsa och sina liv. Detta är en allvarlig kränkning av de mänskliga rättigheterna och en form av könsrelaterat våld. Endast utbildning, information och tillgång till preventivmedel för både män och kvinnor kan minska antalet oönskade graviditeter.

Vi uppmanar därför alla EU:s medlemsländer att säkerställa allmän tillgång till åldersanpassad och evidensbaserad sexualitets- och relationsundervisning, till ett utbud av högkvalitativa, tillgängliga och prisvärda moderna preventivmetoder och tillbehör, familjeplaneringsrådgivning och information om preventivmedel samt att garantera fri, säker och laglig abortvård.

Kvinnors rätt att fatta beslut om sina egna kroppar är grundläggande och bör ingå i stadgan om de grundläggande rättigheterna. S&D-gruppen vill också att ett starkt och sammanhängande avsnitt om sexuell och reproduktiv hälsa och rättigheter ska ingå i EU:s nästa folkhälsostrategi.

Födelsetalen i Europa sjunker. Detta beror delvis på att kvinnor och män inte alltid får tillräcklig moderskaps-, faderskaps- och föräldraledighet.

Den nuvarande lagstiftningen om mammaledighet ger rätt till minst 14 veckor, med olika betalningssystem i Europa. I april 2019 antogs slutligen direktivet om balans mellan arbete och privatliv. S&D-gruppen har i många år kämpat för att få till stånd ett rättsligt bindande instrument som detta. Vi välkomnade därför införandet av en pappaledighet på tio arbetsdagar, en föräldraledighet på fyra månader och en vårdledighet på fem dagar per år för arbetstagare som ger personlig vård eller stöd till en anhörig. Utvidgningen av rätten att begära flexibla arbetsarrangemang till vårdgivare och arbetande föräldrar är också en framgång som S&D-gruppen har kämpat länge och hårt för.

Vi kommer att insistera på att kommissionen tar sitt ansvar att övervaka genomförandet av direktivet på allvar så att arbetande föräldrar och de som vårdar en anhörig får bättre skydd i Europa. Barnen är EU:s framtid. Antagandet av detta direktiv är visserligen ett steg framåt, men mer behöver göras. Det är därför S&D-gruppen också efterlyser verkliga förbättringar av tillgänglig, prisvärd och högkvalitativ barnomsorg för att nå Barcelonamålen, så att både kvinnor och män kan förena arbete och familjeliv.

Rysslands invasion av Ukraina har orsakat ett enormt lidande, med förstörd civil infrastruktur, tusentals förlorade liv och miljontals på flykt. Kvinnor och flickor upplever ofta migration eller tvångsförflyttning på ett annat sätt än män och pojkar. Under konflikter och krig utsätts kvinnor för särskilda former av våld, såsom sexuellt våld, människohandel och exploatering. De är ofta också ansvariga för att ta hand om barn och äldre familjemedlemmar, vilket kan begränsa deras tillgång till arbetsmarknaden och socialisering. Fördrivna kvinnor och flickor kan utsättas för intersektionell diskriminering på grund av kön, flyktingerfarenhet, social status, ålder, ras och sexuell läggning.

Kvinnor är dock inte bara offer. Mer än 50.000 kvinnor tjänstgör för närvarande i den ukrainska militären, och många av dem deltar i stridsoperationer. De kämpar och dör för frihet, demokrati, mänskliga rättigheter och för lika möjligheter för män och kvinnor, även på slagfältet. Dessa kvinnor är modiga, kraftfulla och de bevisar att kvinnor kan göra vad som helst och vad som helst.

Vår grupp efterlyser åtgärder för att se till att asylförfarandena är genuskänsliga och att kvinnors behov tillgodoses under hela asylprocessen.

Kärlek är kärlek. Alla förtjänar rätten att älska vem de vill och att vara sitt mest autentiska jag. Vi välkomnar att kommissionen vidtar åtgärder för att kriminalisera hatpropaganda och hatbrott i EU - och att jämställdhetsdimensionen integreras i förslaget.

EU är, och måste förbli, en frizon för hbtqi-personer! Vi uppmanar kommissionen att vidta konkreta åtgärder för att säkerställa fri rörlighet för alla familjer och uppmanar medlemsländerna att införa lagstiftning för lika erkännande av samkönade äktenskap och partnerskap samt ett EU-omfattande erkännande av föräldraskap för att säkerställa full respekt för rätten till privat- och familjeliv utan diskriminering. Frizoner för hbtqi-personer (anti-hbtqi-zoner) måste erkännas som en kränkning av rätten till fri rörlighet och bosättning i EU.

S&D efterlyser också en internationell konvention, antingen på FN- eller Europarådsnivå, för att skydda hbtqi-personers rättigheter och friheter, eftersom ett sådant instrument fortfarande inte finns.

För att säkerställa en empatisk och accepterande framtid vill vi rikta in oss på skadliga könsstereotyper och normer i skolan, samtidigt som vi stärker sexualundervisningen och våldsförebyggandet genom genuskänsliga utbildningsprogram för pojkar och flickor.

Stereotyper som är allmänt spridda i samhället har sina rötter i patriarkatet och ger kvinnor en underordnad roll i samhället, vilket bidrar till diskriminering, ojämlika löner och leder till ekonomiskt beroende och feminisering av fattigdomen. År 2021 var sysselsättningsgraden för män 78,5 % medan den för kvinnor endast var 67,7 % - en skillnad på mer än 10 %. Enligt OECD (Organisationen för ekonomiskt samarbete och utveckling) ökar antalet kvinnor som tar informella och obetalda jobb. Oroväckande nog har åtstramningsåtgärderna drabbat kvinnor hårdare än män. Budgetnedskärningarna har haft störst inverkan på den offentliga sektorn - där många kvinnor arbetar.

Omkring 80 procent av de "arbetande fattiga" är kvinnor. Dessutom får en tredjedel av de äldre kvinnorna i EU ingen form av pension. Fattigdomen blir alltmer feminiserad: kvinnor löper större risk att hamna i fattigdom än män.

Därför välkomnar vi minimilönedirektivet. Lågavlönade och osäkra jobb måste ersättas av hållbara jobb. Vi fortsätter att arbeta mot detta mål och kräver ett slut på kontraproduktiva åtstramningsåtgärder och en stark jämställdhet mellan könen.

Kvinnor utgör fortfarande en mycket låg andel av de valda representanterna i de nationella parlamenten: mellan 14,1% och 46,4% i hela EU. I Europaparlamentet är för närvarande endast 39 procent av ledamöterna kvinnor. Vi skulle gärna se att denna siffra stiger i nästa val. Vår koncern har dock nästan uppnått en jämn könsfördelning, med 42% kvinnliga ledamöter och en majoritet av kvinnor i koncernens ledningsgrupp, men mer behöver göras för att främja jämställdhet i det politiska livet.

Kvinnor i bolagsstyrelser är ännu mer sällsynta. I genomsnitt är bara 30,6 procent av styrelseledamöterna kvinnor i EU - medan man i Norge har uppnått 45 procent genom att införa lagstadgad kvotering 2005.

Vi efterlyser en rättvisare representation av kvinnor i beslutsfattande processer inom politiken och i bolagsstyrelser, genom kvotering, reserverade platser och "zip-lists", men också genom att förbättra den politiska kulturen och företagskulturen, införa uppförandekoder och partistadgar för att öka medvetenheten om jämställdhet mellan könen. Underrepresentation av kvinnor i politiken är en allvarlig fråga som utgör ett hinder för rättvis demokratisk representation.

Vi är mycket stolta över att kunna meddela att 2022 antogs slutligen direktivet om kvinnor i bolagsstyrelser, som införde ett öppet och transparent förfarande för att nå minst 40 procent kvinnor i icke verkställande styrelser i EU-företag senast 2026.

Sexuella trakasserier är en extrem form av könsbaserad diskriminering som drabbar både kvinnor och flickor oproportionerligt hårt. 90 procent av offren för sexuella trakasserier är kvinnor. Upp till 55% av kvinnorna i EU har utsatts för sexuella trakasserier, och 32% av alla offer i EU uppgav att förövaren var en överordnad, kollega eller kund. Siffrorna är ännu högre när man frågar kvinnor i tjänstesektorn - 61 procent har utsatts för sexuella trakasserier, och siffran stiger till 75 procent för kvinnor som arbetar i den högsta ledningen eller har högkvalificerade jobb.

EU:s institutioner måste föregå med gott exempel i kampen mot sexuella trakasserier på arbetsplatsen. Det är därför som Socialdemokraterna driver på för starkare åtgärder för att förebygga alla former av trakasserier, särskilt sexuella trakasserier i Europaparlamentet.

År 2022 antogs en resolution som efterlyser obligatorisk utbildning mot trakasserier för alla ledamöter och all personal, vilket välkomnades av S&D-gruppen.

Under den senaste covid-19-pandemin ökade tyvärr våldet i hemmet och det könsbaserade våldet och rättigheterna till sexuell och reproduktiv hälsa angreps. Kvinnor befann sig i frontlinjen för covid-19-pandemin, eftersom de var och fortfarande är oproportionerligt representerade i yrken med hög risk för exponering på sjukhus, i butiker, skolor och vårdhem, och i sektorer där antalet förlorade arbetstillfällen är högt. Samtidigt är kvinnor inom dessa sektorer sällan involverade i beslutsfattandet på grund av glastaken i våra samhällen.

Den oproportionerliga effekten på kvinnor kräver en progressiv och jämställdhetsmedveten strategi, för både omedelbara och långsiktiga åtgärder, på nationell nivå och EU-nivå. Vi fortsätter att uppmana kommissionen och medlemsländerna att sätta jämställdhet och kvinnors rättigheter i centrum för planerna för återhämtning och resiliens. Om vi vill reparera de ekonomiska och sociala skador som orsakats av kriser är det avgörande att vi ökar kvinnors deltagande på arbetsmarknaden och stärker kopplingen mellan klimatförändringspolitiken, den digitala politiken och jämställdheten.

För mer information, se vårt positionspapper Ett progressivt genusmedvetet förhållningssätt till Covid-19-krisen.

Som politisk familj har vi alltid varit och kommer alltid att förbli förkämpar för kvinnors rättigheter och jämställdhet mellan könen i Europa. Det är av yttersta vikt att vi för upp dessa grundläggande värden på dagordningen för nästa parlament och nästa kommission. Vårt viktigaste politiska förslag för att göra detta är EU: s stadga om kvinnors rättigheter, som antogs av S&D-gruppen vid dess möte i Kraków i maj 2023. EU:s stadga om kvinnors rättigheter är en del av S&D:s positionspapper om jämställdhet och kvinnors rättigheter - vår färdplan för att få EU att fungera för alla.

Onsdagen den 3 juli 2024 bekräftade S&D sitt engagemang för EU:s stadga om kvinnors rättigheter.

Vi måste använda stadgan som hörnstenen i vår feministiska politik och driva på kommissionen för att den ska antas. Stadgan är en plan för standardisering och skydd av de resultat som hittills uppnåtts när det gäller kvinnors rättigheter i alla EU-länder för att säkerställa att alla kvinnor i EU kan dra nytta av dem. Den omfattar viktiga politikområden som jämställdhet inom utbildning och på arbetsmarknaden, SRHR, jämställdhet i beslutsfattandet, avskaffande av könsbaserat våld och andra. Vi kan inte tillåta några tillbakagångar när det gäller kvinnors rättigheter eller att kvinnor i ett medlemsland har mindre rättigheter än i ett annat medlemsland.

Enakost spolov je v središču našega dela in ena od temeljnih vrednot, ki si jih prizadevamo spoštovati. Ker vemo, da družbe z enakostjo spolov niso samo za ženske: so srečnejše, bolj zdrave, varnejše, pravičnejše in uspešnejše - za vse.

Enakost med ženskami in moškimi je temeljna pravica - priznana v Rimski pogodbi iz leta 1957, Listini o temeljnih pravicah in je ključno načelo evropskega stebra socialnih pravic. Čeprav je EU vodilna v svetu na področju enakosti spolov, še nobena država članica ni dosegla popolne enakosti spolov. Tako v EU kot v svetu je napredek še vedno počasen in nezadosten.

Glede na indeks enakosti spolov v EU za leto 2022, ki ga je objavil Evropski inštitut za enakost spolov, bo enakost spolov v EU, če bomo nadaljevali s sedanjim tempom, postala resničnost šele čez 60 let. Generalni sekretar Združenih narodov António Guterres je na zasedanju Komisije Združenih narodov za status žensk (UNCSW) marca 2023 izjavil, da bo trajalo približno 300 let, da bo enakost spolov dosežena po vsem svetu.

Zato se kot socialni demokrati ne zadovoljimo s povprečnostjo. Prizadevamo si še bolj intenzivno v tem boju. Ozaveščanje ni dovolj: Pozivamo Evropsko komisijo in vse države članice EU, da v vse politike na lokalni, nacionalni in evropski ravni vključijo načela enakosti spolov ter da na vseh ravneh izvajajo proračunsko načrtovanje na podlagi spola.

Če si želite podrobneje ogledati naše cilje, preberite naše stališče o enakosti spolov in pravicah žensk.
Preberite več o našem delu v Odboru za pravice žensk in enakost spolov.

V Evropi, sedem žensk vsak dan ubijejo njihovi partnerji ali družinski člani. Poleg tega je bila vsaka tretja ženska vsaj enkrat v življenju fizično in/ali spolno napadena. Ženske in dekleta so tudi velika večina žrtev trgovine z ljudmi, v EU zlasti za spolno izkoriščanje in prostitucijo(57 % leta 2021 po podatkih Eurostata).

Nasilje nad ženskami je ena glavnih ovir za doseganje dejanske enakosti med ženskami in moškimi. S&D se še naprej bori za strogo direktivo, ki vključuje strogo opredelitev posilstva na podlagi privolitve. Vendar se naš boj s tem ne konča. Komisijo pozivamo, naj Svetu predloži predlog, da se nasilje na podlagi spola opredeli kot področje kriminala EU, tako da bodo ženske povsod v EU zaščitene pred vsemi oblikami nasilja na podlagi spola.

60 % vseh univerzitetnih diplomantov je žensk. Kljub temu ženske v EU v povprečju zaslužijo 13 % manj kot moški. To pomeni, da ženske v primerjavi s svojimi moškimi kolegi dejansko dva meseca na leto delajo brez plačila. Evropski dan enakega plačila dodatno simbolizira ta dva neplačana meseca. Dolgoročno nižje plače pomenijo nižje pokojnine, kar lahko poveča tveganje revščine. Razlika v pokojninah med ženskami in moškimi dosega 37 %.

Skupina S&D se je zavzemala za novo sprejeto direktivo o preglednosti plač. Ta zakonodaja bo od podjetij v EU zahtevala, da odpravijo vse obstoječe razlike v plačah med svojimi delavkami in delavci, tako da bo prepovedala tajnost plač, države članice pa bodo morale določiti kazni za delodajalce, ki ne bodo upoštevali pravil. Ta direktiva ne upošteva le moških in žensk, ampak tudi nebinarne osebe; vsi moramo biti zaščiteni pred diskriminacijo pri plačilu, ne glede na spol!

Vendar pa se naše delo tukaj ne konča. Naša skupina želi spodbujati življenjepise brez upoštevanja spola, da bi podjetja in javne uprave odvrnili od tega, da bi v postopkih zaposlovanja uporabljali predsodke glede spola. Komisijo pozivamo, naj predlaga anonimiziran "Europass življenjepis".

Spolno in reproduktivno zdravje ter pravice (SRHR) so za nas ključna prednostna naloga. Vsi posamezniki si zaslužijo pravico do spoštovanja telesne integritete, zasebnosti in osebne avtonomije. Nihče ne sme biti prisiljen v nenačrtovano materinstvo, nihče ne sme umreti pri porodu ali trpeti prisilnih in prisilnih medicinskih posegov med porodom, nobeno telo ne sme biti pohabljeno ali izkoriščano.

Trenutno je splav še vedno nezakonit v dveh državah članicah (Poljska in Malta). Številke kažejo, da kriminalizacija splava ne vodi k manjšemu številu splavov, temveč ženske sili le v iskanje tajnih splavov, pri katerih tvegajo svoje zdravje in življenje. To je resna kršitev človekovih pravic in oblika nasilja na podlagi spola. Število nenačrtovanih nosečnosti lahko zmanjšajo le izobraževanje, informacije ter dostop do moške in ženske kontracepcije.

Zato pozivamo vse države članice EU, naj zagotovijo splošen dostop do starosti primerne in z dokazi podprte spolne vzgoje in izobraževanja o odnosih, do vrste kakovostnih in dostopnih sodobnih kontracepcijskih metod in pripomočkov po dostopnih cenah, do svetovanja o načrtovanju družine in informacij o kontracepciji ter naj zagotovijo brezplačno, varno in zakonito oskrbo splava.

Pravice žensk do odločanja o lastnem telesu so temeljne in jih je treba vključiti v Listino o temeljnih pravicah. Skupina S&D želi v naslednjo strategijo EU na področju javnega zdravja vključiti močan in skladen oddelek o spolnem in reproduktivnem zdravju ter pravicah.

Stopnja rodnosti v Evropi upada. Deloma zato, ker ženskam in moškim ni vedno omogočen ustrezen porodniški, očetovski in starševski dopust.

Trenutna zakonodaja o porodniškem dopustu omogoča najmanj 14 tednov, pri čemer se sistemi plačila po Evropi razlikujejo. Aprila 2019 je bila končno sprejeta direktiva o ravnovesju med poklicnim in zasebnim življenjem. Za sprejetje pravno zavezujočega instrumenta, kot je ta, so se skupine S&D borile več let. Zato smo pozdravili uvedbo očetovskega dopusta v trajanju desetih delovnih dni, starševskega dopusta v trajanju štirih mesecev in dopusta za negovalce v trajanju petih dni na leto za delavce, ki zagotavljajo osebno nego ali podporo sorodniku. Tudi razširitev pravice do prožnih oblik dela na negovalce in zaposlene starše je dosežek, za katerega smo se S&D dolgo in trdo borili.

Vztrajali bomo, da Komisija resno prevzame svojo odgovornost za spremljanje izvajanja direktive, da bodo zaposleni starši in tisti, ki skrbijo za sorodnike, v Evropi bolje zaščiteni. Otroci so prihodnost EU. Čeprav je sprejetje te direktive zagotovo korak naprej, je treba storiti še več. Zato S&D poziva tudi k resničnim izboljšavam na področju dostopnega, cenovno ugodnega in visokokakovostnega otroškega varstva, da bi dosegli barcelonske cilje in da bi tako ženske kot moški lahko usklajevali poklicno in družinsko življenje.

Ruski napad na Ukrajino je povzročil ogromno trpljenja, saj je bila uničena civilna infrastruktura, na tisoče ljudi je izgubilo življenje, na milijone pa je bilo razseljenih. Ženske in dekleta pogosto doživljajo migracije ali prisilno razselitev drugače kot moški in fantje. Med spopadi in vojnami se ženske soočajo s posebnimi oblikami nasilja, kot so spolno nasilje, trgovina z ljudmi in izkoriščanje. Pogosto so odgovorne tudi za skrb za otroke in starejše družinske člane, kar lahko omejuje njihov dostop do trga dela in socializacije. Razseljene ženske in dekleta se lahko soočajo z medsektorsko diskriminacijo na podlagi svojega spola, begunske izkušnje, socialnega statusa, starosti, rase in spolne usmerjenosti.

Vendar ženske niso samo žrtve. V ukrajinski vojski trenutno služi več kot 50 000 žensk, od katerih jih veliko sodeluje v bojnih operacijah. Borijo se in umirajo za svobodo, demokracijo, človekove pravice ter enake možnosti za moške in ženske, tudi na bojišču. Te ženske so pogumne, močne in dokazujejo, da ženske zmorejo vse.

Naša skupina poziva k ukrepom, s katerimi bi zagotovili, da bodo azilni postopki upoštevali vidik spola in da bodo potrebe žensk izpolnjene v celotnem azilnem postopku.

Ljubezen je ljubezen. Vsak si zasluži pravico, da ljubi, kogar želi, in da je najbolj pristen. Pozdravljamo Komisijo pri sprejemanju ukrepov za kriminalizacijo sovražnega govora in kaznivih dejanj iz sovraštva v EU - v predlog je vključila razsežnost enakosti spolov.

EU je in mora ostati območje svobode LGBTIQ+! Komisijo pozivamo, naj sprejme konkretne ukrepe za zagotovitev svobode gibanja za vse družine, države članice pa, naj uvedejo zakonodajo za enako priznavanje istospolnih zakonskih zvez in partnerstev ter priznavanje starševstva po vsej EU, da se zagotovi polno spoštovanje pravice do zasebnega in družinskega življenja brez diskriminacije. Prosta območja za LGBTIQ+ (območja proti LGBTIQ+) je treba priznati kot kršitev svobode gibanja in prebivanja v EU.

S&D pozivajo tudi k sprejetju mednarodne konvencije na ravni ZN ali Sveta Evrope za zaščito pravic in svoboščin LGBTIQ+ oseb, saj takšen instrument še vedno ne obstaja.

Da bi zagotovili empatično in sprejemajočo prihodnost, se želimo usmeriti proti škodljivim spolnim stereotipom in normam v šoli ter hkrati okrepiti spolno vzgojo in preprečevanje nasilja z izobraževalnimi programi za dečke in deklice, ki upoštevajo spol.

Stereotipi, ki so v družbi zelo razširjeni, so zakoreninjeni v patriarhatu in ženskam nalagajo podrejeno vlogo v družbi, kar prispeva k diskriminaciji, neenakemu plačilu, ekonomski odvisnosti in feminizaciji revščine. Stopnja zaposlenosti moških je leta 2021 znašala 78,5 %, medtem ko je bila stopnja zaposlenosti žensk le 67,7 %, kar pomeni več kot 10-odstotno razliko. Po podatkih OECD (Organizacija za gospodarsko sodelovanje in razvoj) se povečuje število žensk, ki opravljajo neformalna in neplačana dela. Zaskrbljujoče je, da so varčevalni ukrepi bolj prizadeli ženske kot moške. Proračunska krčenja so najbolj prizadela javni sektor, v katerem dela veliko žensk.

Približno 80 % "revnih zaposlenih" je žensk. Poleg tega tretjina starejših žensk v Evropski uniji ne prejema nobene pokojnine. Feminizacija revščine se povečuje: ženske so bolj izpostavljene tveganju, da bodo zapadle v revščino, kot moški.

Zato pozdravljamo direktivo o minimalni plači. Nizko plačana in negotova delovna mesta je treba nadomestiti s trajnostnimi delovnimi mesti. Še naprej si prizadevamo za dosego tega cilja in pozivamo k odpravi neproduktivnih varčevalnih ukrepov ter k večji enakosti med spoloma.

Ženske še vedno predstavljajo zelo majhen delež izvoljenih predstavnikov v nacionalnih parlamentih: od 14,1 % do 46,4 % v EU. V Evropskem parlamentu je trenutno le 39 % poslancev Evropskega parlamenta ženskega spola. Želimo si, da bi se to število na naslednjih volitvah povečalo. Vendar je naša skupina skoraj dosegla enakopravno zastopanost spolov, saj je v Evropskem parlamentu 42 % poslank in večina žensk v vodstveni ekipi skupine, vendar je treba storiti še več za spodbujanje enakosti v političnem življenju.

Ženske v upravnih odborih podjetij so še redkejše. V povprečju je v EU le 30,6 % članov upravnih odborov podjetij žensk, medtem ko so na Norveškem z uvedbo zakonskih kvot leta 2005 dosegli 45 %.

Pozivamo k omogočanju pravičnejše zastopanosti žensk v procesih odločanja v politiki in upravah podjetij, in sicer s kvotami, rezerviranimi sedeži in listo, pa tudi z izboljšanjem politične in podjetniške kulture, izvajanjem kodeksov ravnanja in statutov strank, da bi povečali ozaveščenost o enakosti spolov. Nezadostna zastopanost žensk v politiki je resno vprašanje, ki ovira pošteno demokratično zastopanost.

Z velikim ponosom sporočamo, da je bila leta 2022 končno sprejeta direktiva o ženskah v upravnih odborih, s katero je bil uveden odprt in pregleden postopek za dosego najmanj 40-odstotnega deleža žensk v neizvršnih odborih podjetij v EU do leta 2026.

Spolno nadlegovanje je skrajna oblika diskriminacije na podlagi spola, ki nesorazmerno prizadene ženske in dekleta. 90 % žrtev spolnega nadlegovanja je ženskega spola. V EU je bilo spolno nadlegovanih do 55 % žensk, 32 % vseh žrtev v EU pa je dejalo, da je bil storilec nadrejeni, sodelavec ali stranka. Te številke so še višje, če vprašamo ženske v storitvenem sektorju - 61 % jih je bilo spolno nadlegovanih, pri ženskah, ki delajo na vodilnih položajih ali na delovnih mestih z visokimi kvalifikacijami, pa se ta delež poveča na 75 %.

Institucije EU morajo biti zgled v boju proti spolnemu nadlegovanju na delovnem mestu. Zato si socialisti in demokrati prizadevamo za strožje ukrepe za preprečevanje vseh oblik nadlegovanja, zlasti spolnega nadlegovanja v Evropskem parlamentu.

Leta 2022 je bila sprejeta resolucija, ki poziva k obveznemu usposabljanju proti nadlegovanju za vse poslance in osebje, kar so S&D pozdravili.

Žal se je med nedavno pandemijo Covid-19 povečalo nasilje v družini in nasilje na podlagi spola ter napadi na pravice do spolnega in reproduktivnega zdravja. Ženske so bile v prvi bojni liniji pandemije Covid-19, saj so bile in so še vedno nesorazmerno zastopane v poklicih z visokim tveganjem izpostavljenosti v bolnišnicah, trgovinah, šolah in domovih za ostarele ter v sektorjih, kjer je veliko izgubljenih delovnih mest. Hkrati so ženske v teh sektorjih zaradi steklenih stropov v naši družbi le redko vključene v sprejemanje odločitev.

Zaradi nesorazmernega vpliva na ženske je potreben napreden in spolno občutljiv pristop za takojšnje in dolgoročno ukrepanje na nacionalni ravni in ravni EU. Komisijo in države članice še naprej pozivamo, naj enakost spolov in pravice žensk postavijo v središče načrtov za obnovo in odpornost. Če želimo popraviti gospodarsko in družbeno škodo, ki so jo povzročile krize, je ključnega pomena, da povečamo udeležbo žensk na trgu dela in okrepimo povezavo med politikami na področju podnebnih sprememb, digitalnimi politikami in enakostjo spolov.

Za več podrobnosti si oglejte naš dokument o stališču Progresivni pristop h krizi Covid-19, ki upošteva vidik spola.

Kot politična družina smo vedno bili in bomo ostali zagovorniki pravic žensk in enakosti spolov v Evropi. Najpomembneje je, da te temeljne vrednote uvrstimo na dnevni red naslednjega Parlamenta in naslednje Komisije. Naš osrednji politični predlog za to je Listina EU o pravicah žensk, ki jo je skupina S&D sprejela na zasedanju v Krakovu maja 2023. Listina EU o pravicah žensk je del dokumenta o stališču S&D o enakosti spolov in pravicah žensk - naš načrt, da bo EU delovala za vse.

V sredo, 3. julija 2024, je skupina S&D ponovno potrdila svojo zavezanost Listini EU o pravicah žensk.

Listino moramo uporabiti kot temelj naše feministične politike in si prizadevati, da jo Komisija sprejme. Listina je načrt za standardizacijo in zaščito dosedanjih dosežkov na področju pravic žensk v vseh evropskih državah, da bi jih lahko izkoristile vse ženske v EU. Zajema ključna področja politike, kot so enakost spolov v izobraževanju in na trgu dela; SRHR; enakost spolov pri odločanju; odprava nasilja na podlagi spola in druga. Ne smemo dovoliti, da bi se pravice žensk zmanjšale ali da bi imele ženske v eni državi članici manj pravic kot v drugi državi članici.

Rodovú rovnosť považujeme za jednu zo základných hodnôt, ktoré sa snažíme presadzovať. Pretože vieme, že rodovo rovné spoločnosti nie sú len pre ženy: sú šťastnejšie, zdravšie, bezpečnejšie, spravodlivejšie a prosperujúcejšie - pre všetkých.

Rovnosť medzi ženami a mužmi je základným právom - uznaným v Rímskej zmluve z roku 1957, v Charte základných práv a je kľúčovou zásadou Európskeho piliera sociálnych práv. Hoci je EÚ svetovým lídrom v oblasti rodovej rovnosti, žiadny členský štát ešte nedosiahol úplnú rodovú rovnosť. Pokrok je naďalej pomalý a nedostatočný, a to tak v EÚ, ako aj na celom svete.

Podľa indexu rodovej rovnosti EÚ 2022 - ktorý zverejnil Európsky inštitút pre rodovú rovnosť - ak budeme pokračovať súčasným tempom, rodová rovnosť v EÚ sa stane realitou až o 60 rokov. Generálny tajomník OSN António Guterres počas zasadnutia Komisie OSN pre postavenie žien (UNCSW) v marci 2023 uviedol, že na dosiahnutie rodovej rovnosti na celom svete bude potrebných približne 300 rokov.

To je dôvod, prečo sa ako sociálni demokrati neuspokojíme s priemernosťou. Zintenzívňujeme svoje úsilie v tomto boji. Zvyšovanie povedomia nestačí: Vyzývame Európsku komisiu a všetky členské štáty EÚ, aby začlenili rodové hľadisko do všetkých politík na miestnej, národnej a európskej úrovni a aby zaviedli rodové rozpočtovanie na všetkých úrovniach.

Ak chcete vidieť naše ciele podrobnejšie, prečítajte si naše stanovisko k rodovej rovnosti a právam žien.
Zistite viac o našej práci v Výbor pre práva žien a rodovú rovnosť.

V Európe, sedem žien každý deň zabijú ich partneri alebo rodinní príslušníci. Navyše každá tretia žena bola aspoň raz v živote fyzicky a/alebo sexuálne napadnutá. Ženy a dievčatá sú tiež veľkou väčšinou obetí obchodovania s ľuďmi, v EÚ najmä na účely sexuálneho vykorisťovania a prostitúcie(57 % v roku 2021 podľa Eurostatu).

Násilie páchané na ženách je jednou z hlavných prekážok dosiahnutia skutočnej rovnosti medzi ženami a mužmi. Skupina S&D pokračuje v boji za prísnu smernicu, ktorá zahŕňa silnú definíciu znásilnenia založenú na súhlase. Náš boj sa tým však nekončí. Naliehavo žiadame Komisiu, aby predložila Rade návrh, ktorý by rodovo podmienené násilie označil za oblasť trestnej činnosti EÚ, aby boli ženy všade v EÚ chránené pred všetkými formami rodovo podmieneného násilia.

60 % všetkých absolventov vysokých škôl tvoria ženy. Napriek tomu ženy v EÚ zarábajú v priemere o 13 % menej ako muži. To znamená, že v porovnaní so svojimi mužskými kolegami pracujú ženy v skutočnosti dva mesiace v roku bez nároku na mzdu. Európsky deň rovnakého odmeňovania ďalej symbolizuje tieto dva neplatené mesiace. Z dlhodobého hľadiska majú nižšie platy za následok nižšie dôchodky, čo môže viesť k zvýšenému riziku chudoby. Rozdiel v dôchodkoch medzi ženami a mužmi dosahuje 37 %.

Skupina S&D bojovala za novoprijatú smernicu o transparentnosti odmeňovania. Táto legislatíva bude vyžadovať, aby spoločnosti EÚ ukončili všetky existujúce rozdiely v odmeňovaní svojich zamestnancov a zamestnankýň tým, že zakáže utajovanie platov a zaviaže členské štáty, aby stanovili sankcie pre zamestnávateľov, ktorí nedodržiavajú pravidlá. Táto smernica nezohľadňuje len mužov a ženy, ale aj nebinárne osoby; všetci budeme chránení pred diskrimináciou v odmeňovaní bez ohľadu na pohlavie!

Tu sa však naša práca nekončí. Naša skupina chce presadzovať rodovo neprispôsobené životopisy, aby sme odradili spoločnosti a orgány verejnej správy od uplatňovania rodovej zaujatosti počas náborového procesu. Vyzývame Komisiu, aby navrhla anonymizovaný "Europass životopis".

Sexuálne a reprodukčné zdravie a práva (SRHR) sú pre nás kľúčovou prioritou. Všetci jednotlivci si zaslúžia právo na rešpektovanie svojej telesnej integrity, súkromia a osobnej autonómie. Nikto nesmie byť nútený k neplánovanému materstvu, žiadna osoba nesmie zomrieť pri pôrode alebo trpieť nútenými a násilnými lekárskymi zásahmi počas pôrodu a žiadne telo nesmie byť mrzačené alebo zneužívané.

V súčasnosti sú interrupcie stále nezákonné v dvoch členských štátoch (Poľsko a Malta). Čísla ukazujú, že kriminalizácia potratov nevedie k zníženiu počtu potratov, ale len núti ženy vyhľadávať tajné potraty, pri ktorých riskujú svoje zdravie a život. Ide o vážne porušenie ľudských práv a formu rodovo podmieneného násilia. Počet neplánovaných tehotenstiev môže znížiť len vzdelávanie, informovanosť a prístup k antikoncepcii pre mužov a ženy.

Naliehavo preto vyzývame všetky členské štáty EÚ, aby zabezpečili všeobecný prístup k sexuálnej výchove a výchove o vzťahoch primeranej veku a založenej na dôkazoch, k širokej škále kvalitných a dostupných, cenovo prístupných moderných antikoncepčných metód a pomôcok, k poradenstvu v oblasti plánovania rodiny a informáciám o antikoncepcii a aby zaručili bezplatnú, bezpečnú a legálnu starostlivosť o potraty.

Práva žien rozhodovať o vlastnom tele sú základné a mali by byť zahrnuté do Charty základných práv. Skupina S&D tiež chce, aby sa do budúcej stratégie EÚ v oblasti verejného zdravia začlenila silná a ucelená časť o sexuálnom a reprodukčnom zdraví a právach.

Pôrodnosť v Európe klesá. Čiastočne je to spôsobené tým, že ženy a muži nemajú vždy dostatočnú materskú, otcovskú a rodičovskú dovolenku.

Súčasné právne predpisy o materskej dovolenke umožňujú minimálne 14 týždňov, pričom v Európe existujú rôzne systémy jej vyplácania. V apríli 2019 bola konečne prijatá smernica o rovnováhe medzi pracovným a súkromným životom. Skupina S&D dlhé roky bojovala za prijatie takéhoto právne záväzného nástroja. Preto sme privítali zavedenie otcovskej dovolenky v trvaní desiatich pracovných dní, rodičovskej dovolenky v trvaní štyroch mesiacov a dovolenky pre opatrovateľov v trvaní piatich dní ročne pre pracovníkov, ktorí poskytujú osobnú starostlivosť alebo podporu príbuznému. Rozšírenie práva žiadať o pružné pracovné podmienky na opatrovateľov a pracujúcich rodičov je tiež úspechom, za ktorý S&D dlho a tvrdo bojovala.

Budeme trvať na tom, aby Komisia brala svoju zodpovednosť za monitorovanie vykonávania smernice vážne, aby pracujúci rodičia a osoby starajúce sa o príbuzného mali v Európe lepšiu ochranu. Deti sú budúcnosťou EÚ. Hoci prijatie tejto smernice je určite krokom vpred, je potrebné urobiť viac. Preto S&D tiež vyzýva na skutočné zlepšenie dostupnej, cenovo prijateľnej a kvalitnej starostlivosti o deti, aby sa dosiahli barcelonské ciele a aby ženy aj muži mohli zosúladiť pracovný a rodinný život.

Ruská invázia na Ukrajinu spôsobila obrovské utrpenie, zničila civilnú infraštruktúru, tisíce ľudí prišlo o život a milióny boli vysídlené. Ženy a dievčatá často zažívajú migráciu alebo nútené vysídlenie inak ako muži a chlapci. Počas konfliktov a vojen čelia ženy špecifickým formám násilia, ako je sexuálne násilie, obchodovanie s ľuďmi a vykorisťovanie. Často sú tiež zodpovedné za starostlivosť o deti a starších členov rodiny, čo môže obmedzovať ich prístup na trh práce a socializáciu. Vysídlené ženy a dievčatá môžu čeliť prierezovej diskriminácii na základe svojho pohlavia, utečeneckej skúsenosti, sociálneho postavenia, veku, rasy a sexuálnej orientácie.

Ženy však nie sú len obeťami. V ukrajinskej armáde v súčasnosti slúži viac ako 50 000 žien, z ktorých mnohé sa zúčastňujú na bojových operáciách. Bojujú a umierajú za slobodu, demokraciu, ľudské práva a za rovnaké príležitosti pre mužov a ženy, a to aj na bojisku. Tieto ženy sú odvážne, silné a dokazujú, že ženy dokážu všetko.

Naša skupina vyzýva na prijatie opatrení, ktoré zabezpečia, aby azylové konanie zohľadňovalo rodové hľadisko a aby sa počas celého azylového konania zohľadňovali potreby žien.

Láska je láska. Každý si zaslúži právo milovať kohokoľvek chce a byť sám sebou. Vítame, že Komisia podniká kroky na kriminalizáciu nenávistných prejavov a trestných činov z nenávisti v EÚ - v návrhu je zohľadnený rozmer rodovej rovnosti.

EÚ je a musí zostať zónou slobody LGBTIQ+! Vyzývame Komisiu, aby prijala konkrétne opatrenia na zabezpečenie slobody pohybu pre všetky rodiny a členské štáty, aby zaviedli právne predpisy na rovnaké uznávanie manželstiev a partnerstiev osôb rovnakého pohlavia, ako aj uznávanie rodičovstva v celej EÚ, aby sa zabezpečilo plné rešpektovanie práva na súkromný a rodinný život bez diskriminácie. Zóny bez LGBTIQ+ osôb (anti LGBTIQ+ zóny) musia byť uznané ako porušenie slobody pohybu a pobytu v EÚ.

S&D tiež vyzýva na prijatie medzinárodného dohovoru na úrovni OSN alebo Rady Európy na ochranu práv a slobôd LGBTIQ+ osôb, keďže takýto nástroj stále neexistuje.

Na zabezpečenie empatickej a akceptujúcej budúcnosti sa chceme zamerať na škodlivé rodové stereotypy a normy v škole a zároveň posilniť sexuálnu výchovu a prevenciu násilia prostredníctvom rodovo citlivých vzdelávacích programov pre chlapcov a dievčatá.

Stereotypy, ktoré sa v spoločnosti všeobecne šíria, sú zakorenené v patriarcháte a ponechávajú ženám podriadenú úlohu v spoločnosti, čo prispieva k diskriminácii, nerovnému odmeňovaniu a vedie k ekonomickej závislosti a feminizácii chudoby. V roku 2021 bola miera zamestnanosti mužov 78,5 %, zatiaľ čo u žien len 67,7 %, čo predstavuje viac ako 10 % rozdiel. Podľa OECD (Organizácie pre hospodársku spoluprácu a rozvoj) počet žien, ktoré vykonávajú neformálnu a neplatenú prácu, rastie. Je znepokojujúce, že úsporné opatrenia postihli ženy viac ako mužov. Rozpočtové škrty mali najväčší vplyv na verejný sektor, v ktorom pracuje veľa žien.

Približne 80 % "chudobných pracujúcich" tvoria ženy. Okrem toho tretina starších žien v Európskej únii nepoberá žiadnu formu dôchodku. Feminizácia chudoby sa zvyšuje: ženy sú viac ohrozené chudobou ako muži.

Z tohto dôvodu vítame smernicu o minimálnej mzde. Nízko platené a neisté pracovné miesta musia byť nahradené udržateľnými pracovnými miestami. Naďalej sa usilujeme o dosiahnutie tohto cieľa a vyzývame na ukončenie kontraproduktívnych úsporných opatrení a na výraznú rodovú rovnosť.

Ženy stále tvoria veľmi nízky podiel volených zástupcov v národných parlamentoch: od 14,1 % do 46,4 % v celej EÚ. V súčasnosti je v Európskom parlamente len 39 % poslancov EP ženského pohlavia. Boli by sme radi, keby sa tento počet v nasledujúcich voľbách zvýšil. Naša skupina však dosiahla takmer rovnakú rodovú vyváženosť, keďže v EP je 42 % žien a vo vedení skupiny je väčšina žien, ale na podporu rovnosti v politickom živote je potrebné urobiť viac.

Žien v správnych radách spoločností je ešte menej. V EÚ je v priemere len 30,6 % členov správnych rád spoločností ženského pohlavia, zatiaľ čo v Nórsku sa zavedením zákonných kvót v roku 2005 podarilo dosiahnuť 45 %.

Vyzývame na umožnenie spravodlivejšieho zastúpenia žien v rozhodovacích procesoch v politike, ako aj v správnych radách spoločností, a to prostredníctvom kvót, vyhradených miest a zoznamov, ale aj zlepšením politickej a podnikovej kultúry, zavedením kódexov správania a straníckych stanov s cieľom zvýšiť povedomie o rodovej rovnosti. Nedostatočné zastúpenie žien v politike je vážnym problémom, ktorý predstavuje prekážku spravodlivého demokratického zastúpenia.

Sme veľmi hrdí na to, že v roku 2022 bola konečne prijatá smernica o ženách v správnych radách, ktorou sa zaviedol otvorený a transparentný postup s cieľom dosiahnuť do roku 2026 minimálne 40 % podiel žien v nevýkonných správnych radách spoločností EÚ.

Sexuálne obťažovanie je extrémnou formou diskriminácie na základe pohlavia, ktorá neúmerne postihuje ženy aj dievčatá. 90 % obetí sexuálneho obťažovania sú ženy. Až 55 % žien v EÚ bolo sexuálne obťažovaných a 32 % všetkých obetí v EÚ uviedlo, že páchateľom bol nadriadený, kolega alebo zákazník. Tieto čísla sú ešte vyššie, keď sa opýtate žien v sektore služieb - 61 % z nich bolo sexuálne obťažovaných a tento podiel sa zvyšuje na 75 % žien pracujúcich na vrcholových manažérskych pozíciách alebo na pozíciách s vysokou kvalifikáciou.

Inštitúcie EÚ musia ísť príkladom v boji proti sexuálnemu obťažovaniu na pracovisku. Preto socialisti a demokrati presadzujú prísnejšie opatrenia na prevenciu všetkých foriem obťažovania, najmä sexuálneho obťažovania v Európskom parlamente.

V roku 2022 bolo prijaté uznesenie, ktoré vyzýva na povinné školenie proti obťažovaniu pre všetkých poslancov a zamestnancov a ktoré S&D uvítala.

Počas nedávnej pandémie Covid-19 sa, žiaľ, zvýšil výskyt domáceho a rodovo podmieneného násilia a boli napadnuté práva na sexuálne a reprodukčné zdravie. Ženy boli v prvej línii pandémie Covid-19, keďže boli a stále sú neúmerne zastúpené v profesiách s vysokým rizikom expozície v nemocniciach, obchodoch, školách a opatrovateľských domovoch a v odvetviach, kde dochádza k vysokým stratám pracovných miest. Zároveň sa ženy v týchto odvetviach len zriedkavo podieľajú na rozhodovaní, a to v dôsledku sklenených stropov v našej spoločnosti.

Neprimeraný vplyv na ženy si vyžaduje progresívny a rodovo citlivý prístup na okamžité aj dlhodobé opatrenia na vnútroštátnej úrovni a na úrovni EÚ. Naďalej vyzývame Komisiu a členské štáty, aby rodovú rovnosť a práva žien zaradili do centra plánov obnovy a odolnosti. Ak chceme napraviť hospodárske a sociálne škody spôsobené krízami, je nevyhnutné zvýšiť účasť žien na trhu práce a posilniť prepojenie medzi politikami v oblasti zmeny klímy, digitálnymi politikami a rodovou rovnosťou.

Viac informácií nájdete v našom pozičnom dokumente Progresívny rodovo citlivý prístup ku kríze Covid-19.

Ako politická rodina sme vždy boli a zostaneme zástancami práv žien a rodovej rovnosti v Európe. Je mimoriadne dôležité, aby sme tieto základné hodnoty zaradili do programu budúceho Parlamentu a budúcej Komisie. Naším základným politickým návrhom, ktorý to umožňuje, je Charta práv žien v EÚ, ktorú prijala skupina S&D na svojom zasadnutí v Krakove v máji 2023, Charta práv žien v EÚ je súčasťou pozičného dokumentu skupiny S&D o rodovej rovnosti a právach žien - nášho plánu, ako dosiahnuť, aby EÚ fungovala pre všetkých.

V stredu 3. júla 2024 S&D opätovne potvrdila svoj záväzok k Charte práv žien v EÚ.

Chartu musíme využiť ako základný kameň našej feministickej politiky a tlačiť na Komisiu, aby ju prijala. Charta je plánom na štandardizáciu a zabezpečenie doteraz dosiahnutých úspechov v oblasti práv žien vo všetkých európskych krajinách, aby sa zabezpečilo, že ich budú môcť využívať všetky ženy v EÚ. Zahŕňa kľúčové oblasti politiky, ako je rodová rovnosť vo vzdelávaní a na trhu práce; SRHR; rodová rovnosť pri rozhodovaní; odstránenie rodovo podmieneného násilia a iné. Nemôžeme pripustiť, aby sa práva žien posunuli späť, ani aby ženy v jednom členskom štáte mali menej práv ako v inom členskom štáte.