V době neustálého náporu extrémních povětrnostních jevů již nestačí pouze zmírňovat změny klimatu, i když je to velmi důležité. Musíme se také naučit žít s důsledky, které se projevují tady a teď a nejvíce postihují nejzranitelnější evropské občany a regiony.
Nedávná zjištění Evropské agentury pro životní prostředí ukazují, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na planetě. Klimatická rizika ovlivňují vše od energetické a potravinové bezpečnosti až po ekosystémy, infrastrukturu a veřejné zdraví. Jen v Evropské unii způsobily povodně, ničivé požáry, spalující vlny veder a dlouhotrvající sucha od roku 1980 již ohromující hospodářské ztráty přesahující 650 miliard eur a vyžádaly si 195 000 obětí na životech. Podle stejné agentury je k dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2050 a k realizaci Zelené dohody zapotřebí přibližně 520 miliard eur ročně.
Změna klimatu prohlubuje stávající nerovnosti, neboť zátěž způsobená změnou klimatu neúměrně poškozuje marginalizované komunity a regiony, které jsou tak náchylnější k dopadům katastrof souvisejících s klimatem, k nedostatku potravin a k hospodářské nestabilitě. Evropské země s nižšími příjmy nesou největší zátěž, protože mají vyšší míru úmrtnosti a větší ekonomické dopady na jejich HDP. A chmurná předpověď naznačuje, že tyto katastrofy a sociální nespravedlnosti se budou jen prohlubovat. Současně jsou hnací silou klimatických změn superbohatí. Nejbohatších 10 % světové populace je zodpovědných za přibližně 50 % všech emisí. Proto je pro řešení klimatické krize nezbytné snížit nerovnost.
Náš kontinent je špatně připraven čelit těmto rostoucím hrozbám. Proto musíme vedle ambiciózních snah o zmírnění dopadů změny klimatu zavést také adaptační politiky, které ochrání každého Evropana před nákladnými dopady. Ti, kteří jsou nejméně odpovědní za emise skleníkových plynů, by neměli nést největší břemeno přechodu od fosilních paliv. Potřebujeme sociálně-ekologickou ochranu.
Ústředním bodem této vize je naše výzva k vypracování komplexního adaptačního práva EU - takového, které bude soudržné, prozíravé a právně závazné. Současná strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu je sice zásadním výchozím bodem, ale chybí jí přesnost a vymahatelnost, které jsou nezbytné k dosažení hmatatelných výsledků. Náš návrh zákona o přizpůsobení se změně klimatu musí stanovit jasné a měřitelné cíle a přijmout holistický přístup, který se bude zabývat základními sociálními, ekonomickými a environmentálními nespravedlnostmi.
Adaptační zákon EU se bude muset zaměřit na investice do přírodních řešení - nejlevnějšího způsobu boje proti globálnímu oteplování při minimalizaci jeho dopadů na města a venkovské oblasti. Výsadba stromů ve městech sníží tepelné ostrovy a umožní občanům znovu dýchat a investice do ochrany půdy, vody a biologické rozmanitosti pomohou zemědělcům vyrovnat se se škodlivými účinky změny klimatu. Stejně jako Fond pro krytí ztrát a škod na celosvětové úrovni musí zákon upřednostnit hospodářsky nejpostiženější a klimaticky nejzranitelnější regiony Evropy, které jsou nejvíce zasaženy a nejsou schopny nést náklady samy.
Dalším zásadním prvkem je dostatečné financování přizpůsobení se změně klimatu. Lidé, kteří nejsou pojištěni nebo nejsou dobře pojištěni a přicházejí o své domovy v důsledku povodní nebo lesních požárů, musí být chráněni. Proto se zasazujeme o zřízení Evropského pojišťovacího klimatického fondu financovaného trhy a pojišťovnami, který by posílil odolnost evropských obyvatel a podniků vůči dopadům souvisejícím s klimatem. Musíme zintenzivnit posuzování klimatických rizik na finančním trhu a zajistit, aby finanční subjekty převzaly odpovědnost za lidi a planetu. Budeme také muset přesměrovat dostatečné finanční prostředky z rozpočtu EU a Evropské investiční banky na financování právě adaptačních politik nad rámec zmírňování dopadů změny klimatu. Fiskální politika hraje důležitou roli při zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně, a to jak příjmová, tak výdajová politika. Velké korporace, velcí znečišťovatelé a ultrabohatí musí platit svůj spravedlivý podíl. Prosazujeme stálý investiční nástroj na úrovni EU, který by zajistil naše sociální a klimatické priority.
Tento pevný adaptační rámec a financování by se měly zaměřit na ty, kteří jsou změnou klimatu postiženi nejvíce. Například pracovníci v přírodě, kteří čelí nebezpečným povětrnostním podmínkám, jako jsou vlny veder, by neměli nést žádné finanční riziko a měli by mít možnost podílet se na rozhodování o adaptačních politikách na pracovišti. Podle Mezinárodní organizace práce došlo v EU od roku 2000 k 42% nárůstu počtu úmrtí na pracovišti v důsledku horka. Rámec by se měl zaměřit také na pracovníky zaměstnané v odvětvích, která přecházejí od fosilních paliv, jako je automobilový průmysl nebo energetika. Ochranné politiky na trhu práce spolu s iniciativami zaměřenými na rekvalifikaci, které mají zabránit ztrátě pracovních míst, jsou klíčem k tomu, aby nikdo nezůstal pozadu.
Změna klimatu není jen problémem životního prostředí, ale i sociální spravedlnosti. Jakékoli tvrzení, že slouží lidem, je prázdné, pokud ignoruje tuto existenční krizi. Na druhou stranu náš přechod k udržitelné budoucnosti může být úspěšný pouze tehdy, pokud bude vycházet ze sociální spravedlnosti, přinese lidem naději do budoucna a nikoho nezanechá pozadu - Zelená dohoda s červeným srdcem.
Iratxe García Pérez, předseda skupiny S&D
Mohammed Chahim, místopředseda S&D pro Zelenou dohodu
