Mnozí považují Frankfurt za finanční centrum EU, a tedy za její ekonomické srdce. Totéž lze říci i o hlavních městech našich států a dvou či třech největších městech v každém členském státě. Většina španělského bohatství je soustředěna v Madridu a Barceloně. Závisí však budoucnost EU pouze na nich?
My, socialisté a demokraté, jsme přesvědčeni, že tomu tak není - a ani být nemůže. Španělsko bude ve skutečnosti úspěšnou společností, když uvolníme celý potenciál našeho národa - od Madridu až po nejvzdálenější regiony, jako jsou Kanárské ostrovy a venkovské oblasti Murcie. Totéž zcela jistě platí pro EU - od Frankfurtu po nejsevernější regiony Finska a oblasti zasažené klimatickou nouzí, v níž žijeme, zejména vesnice a malá města trpící ničivými požáry a povodněmi v Polsku, Chorvatsku a Řecku.
EU se zrodila jako projekt se sociálním srdcem. Dokázala tak přesvědčit své občany, že není něčím abstraktním, ale naopak - něčím, co je pro každého z nich osobně velmi přínosné. Nejprve - z trosek druhé světové války a znovu - po skončení studené války. Jednou z nejlepších inkarnací toho všeho byla a zůstává politika soudržnosti. Miliony Evropanů našly práci v malých a středních podnicích podporovaných z kohezních fondů, děti mohly zůstat ve školách, životy byly zachráněny v nemocnicích postavených za peníze z kohezní politiky a lidé využívali infrastrukturu EU vylepšenou z těchto prostředků, aby se do těchto škol a nemocnic dostali.
Evropská komise nedávno zveřejnila svou devátou zprávu o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, což nám dává příležitost zhodnotit a shrnout klíčové faktory týkající se této velké evropské politiky.
Především je třeba říci nahlas: nezabíjejte politiku soudržnosti! Některé skupiny na pravé straně politického spektra EU otevřeně zpochybňují potřebu tohoto významného investičního nástroje. A co hůř - k tomu přistupuje znepokojivý trend brát peníze na jiné legitimní a naléhavé potřeby, kterým naše Unie čelí. Je pravda, že hospodářské oživení po pandemii, energetická krize a všechny další důsledky ruské invaze na Ukrajině nepochybně vyžadují použití peněz EU. Podle skupiny S&D to však zpravidla nelze dělat za cenu vyčerpání kohezních fondů určených na investice do budoucna. Ve skutečnosti je to první místo, na které politici zprava myslí, když je třeba najít peníze na řešení každé větší krize, které čelíme. To je částečně způsobeno mylným tradičním přesvědčením, že politika soudržnosti je pro některé členské státy politikou úspor a pro ostatní politikou výdajů. Příklad situace, která je výhodná pro polské pracovníky a bulharské občany: je pravda, že nové tramvaje v Sofii byly financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Je však také pravda, že tyto tramvaje vyrobila a dodala do Sofie polská společnost z města Bydhošť.
Za druhé, měli bychom i nadále používat HDP jako jediný ukazatel toho, zda region potřebuje peníze EU na svůj rozvoj? To je otázka, kterou musíme prodiskutovat pro budoucnost politiky soudržnosti. Měli bychom kromě HDP definovat také soubor ukazatelů zohledňujících socioekonomické aspekty, jako je míra nezaměstnanosti, úroveň vzdělání a přístup ke zdravotní péči? A co takhle přidat klimatické a environmentální aspekty, jako například do jaké míry je region vystaven účinkům klimatických změn a jaké jsou jeho potřeby přizpůsobení se těmto změnám? Naše regiony se značně liší a liší se i jejich potřeby; ponechat vše pouze na HDP by nemuselo být v budoucnu tím nejlepším řešením.
Za třetí, často se stává, že metropolitní oblasti velkých evropských hlavních měst jsou obklopeny zranitelnými oblastmi se slabými socioekonomickými ukazateli. Těmto oblastem říkáme vnitroregionální rozdíly. Tento problém musí budoucí politika soudržnosti řešit mobilizací hospodářského potenciálu všude na světě a vytvářením kvalitních pracovních míst.
Za čtvrté, co větší zapojení místních a regionálních samospráv do rozhodování, realizace a kontroly využívání fondů? To by byl lepší způsob, jak investovat chytřeji, zvýšit čerpání prostředků EU a přiblížit výsledek skutečným problémům občanů.
Za páté, naléhavá otázka vylidňování. Politika soudržnosti musí investovat do lidského kapitálu; zajistit právo lidí zůstat ve svých regionech, a tím vyrovnávat růst mezi regiony EU. Klíčový význam má zajištění konektivity, jako je vysokorychlostní internetové připojení, a to i v horských a venkovských oblastech. Po letech, kdy se naše úsilí soustředilo na městské oblasti, je nyní čas rozšířit zaměření a dát Územní agendě 2030 pro EU relevantní roli, jak nedávno požadoval Evropský parlament.
Všechny tyto otázky byly předloženy na stůl. Socialisté a demokraté mají odpovědi a věříme, že nenechat nikoho pozadu není jen slogan. Je to politický program, který jsme připraveni naplnit. Pokud EU v politice soudržnosti selže, bude to neodpustitelný dárek krajní pravici.
Marcos Ros Sempere je španělským poslancem Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. Je mluvčím této skupiny ve Výboru EP pro regionální rozvoj.
