Evropa nemůže vyvážet hodnoty a dovážet výrobky vyrobené nucenou prací. Skutečnost, že Evropská unie má konečně zákon, který takové výrobky na trhu EU zakazuje, je jedním z největších úspěchů tohoto zákonodárného sboru a vítězstvím pokrokových sil v Evropském parlamentu. Nyní musíme zajistit, aby byl dobře prováděn a fungoval. Košile, boty nebo auta vyrobená zotročenými Ujgury, Turkmeny nebo nuceně nasazenými pracovníky kdekoli jinde by se už v našich obchodech neměly prodávat.
Člověk by si myslel, že otroctví je minulostí, ale není tomu tak. Vezměme si například Turkmenistán, který je desátým největším producentem bavlny na světě a jedním z nejuzavřenějších a nejrepresivnějších režimů, který jen zřídkakdy přitahuje pozornost médií. Vláda každoročně během sezóny sběru bavlny, která trvá od srpna do prosince, nutí desítky tisíc pracovníků veřejného i soukromého sektoru sbírat bavlnu.
Ruslan Myatiev, jedna z těchto obětí, která vystoupila na naší bruselské akci o nucených pracích, nám řekl: "Učitelé a lékaři jsou nuceni sbírat bavlnu do posledního klubíčka pod různými výhrůžkami, včetně ukončení pracovního poměru. Lidé jsou převáženi v otevřených nákladních autech nebo traktorových vozících stejně jako dobytek. Po příjezdu jsou nuceni nasbírat 20 až 30 kilogramů bavlny. V průměru mají tři dny směny bavlny za týden." Myatiev, nyní novinář a obhájce lidských práv, žije v Nizozemsku, kde získal azyl, a vede nezávislý investigativní zpravodajský portál Turkmen.news. "Vláda tvrdí, že bavlnu sklízejí stroje a dobrovolníci, ale je to lež. Tajná policie se snaží umlčet naše pozorovatele, kteří dokumentují nucené práce. Vyrábějí proti nim trestní kauzy a posílají je na dlouhá léta do vězení."
V současné době je na celém světě 28 milionů lidí uvězněno v rukou obchodníků s lidmi nebo někdy i států, které je nutí pracovat za nízkou nebo žádnou mzdu. 12 % z nich jsou děti. Tento byznys s lidským utrpením vzkvétá navzdory mezinárodnímu úsilí o jeho ukončení. Téměř 100 let po přijetí historické Úmluvy o nucené práci (1930) Mezinárodní organizace práce (ILO) odhaduje, že nucená práce přináší ročně 217 miliard eur nelegálních zisků, což představuje dramatický nárůst o 37 % od roku 2014. Kč, což je srovnatelné s ekonomikou Portugalska.
Existuje velká pravděpodobnost, že tričko, které nosíte, bylo vyrobeno z bavlny poskvrněné porušováním lidských práv, aniž byste o tom věděli. Pokud nebyla sklizena v Turkmenistánu, může pocházet z oblasti Xinyang v Číně, kde jsou podle odhadů více než 2 miliony lidí, převážně Ujgurů, ohroženy nucenou prací. Jsou nuceni pracovat v pracovně náročných odvětvích, kde nejen sklízejí bavlnu nebo rajčata, ale také montují hračky, nábytek a elektroniku, šijí oděvy nebo zpracovávají polykrystalický křemík.
Jak se zboží z nucené práce dostává do obchodů EU? V případě turkmenské bavlny některé země EU, jako je Polsko nebo Itálie, dovážejí turkmenskou přízi přímo, ale často se dostává do dodavatelských řetězců značek prodávajících v EU prostřednictvím třetích zemí včetně Turecka, Číny a Pákistánu. Je nepřijatelné, že některé evropské značky a společnosti jsou spoluviníky. Ale nenechte se mýlit - nucená práce je všude, také v Evropské unii, kde podle MOP většinu z 1,3 milionu obětí nucené práce v roce 2018 tvořili migranti z jednoho členského státu EU do druhého.
Nyní máme historickou příležitost bojovat proti modernímu otroctví, a to jak v Evropské unii, tak na celém světě. Po letech občanské mobilizace a politických bojů, po měsících obtížných jednání, bude mít EU vůbec první evropský zákon, který zakáže prodávat na trhu EU výrobky vyrobené nucenou prací. Je nejvyšší čas. USA a Kanada již své právní nástroje mají.
Pro nás, členy S&D, je to rozhodně důvod k hrdosti. O tento nový zákon jsme žádali jako skupina, pak jsme vedli proces v Parlamentu a dosáhli jsme dohody. Nepochybujte o tom, že Komise byla na začátku velmi neochotná. Když nakonec našemu požadavku ustoupila a předložila legislativní návrh, mnozí konzervativci v Evropském parlamentu se ho snažili zdržet a rozmělnit.
Konečná dohoda dosažená s členskými státy EU není tak ambiciózní, jak bychom si přáli, ale je dobrá. Dohodli jsme se na pevném nástroji, podle něhož bude Komise provádět vyšetřování podezřelých případů nucené práce mimo EU, zatímco příslušné vnitrostátní orgány 27 členských států se budou zabývat podezřelými případy nucené práce uvnitř EU. Pokud vyšetřování dospěje k závěru, že byla nucená práce použita, nařídí orgány stažení příslušného zboží z trhu EU a z internetových tržišť a jeho zabavení na hranicích. Zboží pak bude muset být darováno, recyklováno nebo zničeno. Na naši žádost Komise vytvoří databázi se seznamem konkrétních hospodářských odvětví v konkrétních zeměpisných oblastech, kde dochází k nucené práci ze strany státu. Bude sloužit k posouzení potřeby zahájit vyšetřování.
Tento nový zákon je založen na výrobcích, nikoli na společnostech, což znamená, že všechny společnosti budou muset zákaz dodržovat, pokud bude v některém kroku jejich dodavatelského řetězce zjištěna nucená práce. To je rozhodně dobrá zpráva pro všechny společnosti, které trpí nekalou konkurencí ze strany firem využívajících nucenou práci.
Aby však byl zákon účinný, musí být řádně prováděn. Musíme zajistit, aby příslušné orgány a Komise EU měly dostatek zdrojů k plnění nových úkolů, včetně kontrol ve třetích zemích. Spolupráce s našimi mezinárodními partnery, zejména s USA a Kanadou, bude zásadní, aby se zabránilo subjektům, které jsou blokovány jednou zemí, prodávat své výrobky z nucené práce jinde.
Konečné hlasování Evropského parlamentu o tomto novém zákoně proběhne příští úterý. Během posledního plenárního zasedání tohoto mandátu budeme také hlasovat o nových právních předpisech o náležité péči v oblasti udržitelnosti podniků. Ta bude po společnostech vyžadovat, aby ve svých hodnotových řetězcích prováděly kontroly dodržování lidských práv a ochrany životního prostředí. Jedná se o další zákon, za který jsme úspěšně vedli boj. Oba zákony se budou vzájemně doplňovat a zajistí, aby práva pracovníků a environmentální standardy byly v centru mezinárodního obchodu.
Maria-Manuel Leitão-Marques je poslankyní Evropského parlamentu za S&D a spoluzpravodajkou Evropského parlamentu pro zákaz nucené práce ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO). Bernd Lange je poslancem Evropského parlamentu za S&D a předsedou výboru pro mezinárodní obchod (INTA).
